Jediný lék Bankima Čandry⁴

Po padesátce začalo zdraví Bankima Čandry Čátterdžího ochabovat. Hodlal napsat ještě mnoho knih, ale běda, jeho chatrné zdraví mu psaní znesnadňovalo. Členové jeho rodiny byli znepokojeni tím, že neužíval žádné léky, které mu předepsal jeho lékař.

Jednoho dne za ním lékař přišel a řekl mu: „Co mohu dělat? Neužíváte svoje léky. Nechcete snad žít? Mnoho lidí bude smutných, jestliže zemřete. Jste významný člověk, hrdina a vůdce Bengálska. Jak se jim povede, pokud nebudete užívat své léky? Jak budou žít? Jste otcem národa a když nás opustíte, mnozí si budou připadat jako bez otce. Připusťme, že máte křehkou tělesnou konstituci, avšak v této křehké schránce vidí Indie zásobárnu úžasných možností.“

„Kdo řekl, že neberu léky?“ řekl na to Bankim Čandra.

„Kde je váš lék? Ukažte mi ho,“ řekl lékař.

Bankim Čandra vzal ze stolu výtisk indického nejposvátnějšího písma — Bhagavadgíty — a ukázal ji lékaři. „To je můj lék, můj jediný lék. Vaše léky mohou vyléčit mé tělo. Tohle však vyléčí mé tělo, vitálno, mysl, srdce i duši. Tento lék mě učiní nesmrtelným; to žádný jiný lék nedokáže.“

Lékař zůstal beze slov.