Nahrazení touhy aspirací⁵

Jednoho dne přišel žák ke svému Mistrovi a řekl: „Mistře, ta mysl je hrozná, hrozná, hrozná. Už ji více nesnesu. Je plná sobectví, žárlivosti, ­pokrytectví a nižších vitálních myšlenek.“

Mistr pravil: „Můj synu, proč haníš svou mysl? Mysl není špatná; pouze do ní vstupuje touha a rozrušuje ji. Mysl tě netrápí; to ty trápíš mysl. Touha přichází a chce si s myslí hrát nebo na ni udeřit, aby vydala zvuk. Mysl se proto začne bránit a snaží se tě zabít. Had je obvykle klidný, pokud ale půjdeš a píchneš ho, přirozeně tě uštkne nebo zabije. Jinak tě bude obtěžovat jen velmi zřídka. A tak mysl neobviňuj. Obviňuj svou touhu, která mysl napadá.“

Žák řekl: „Jak se tedy mohu zbavit touhy?“

Mistr řekl: „Touha musí být něčím nahrazena, a to je možné jen pomocí aspirace. Vyprázdni nádobu touhy a naplň ji aspirací. Je to stejné jako vyprázdnit nádobu nečisté, špinavé vody a naplnit ji vodou čistou, průzračnou.“

„Jak to mám udělat, Mistře?“ zeptal se žák.

Mistr odpověděl: „Jedině tak, že se podíváš, co se děje s těmi, kteří svou nádobu nevyprázdnili. Nesnesitelně trpí, víc, než si dovedli představit. Zato ti, kdo svou vnitřní nádobu zbaví touhy a nevědomosti a naplní ji aspirací a moudrostí, jsou nejen sami šťastní, ale činí šťastným i Milovaného Nejvyššího. Nejenže jsou naplněni oni, ale jejich prostřednictvím je naplněn i Bůh sám.

A tak neobviňuj svou mysl. Obviňuj touhu, která přichází mysl trápit. Abych řekl pravdu, obviňovat touhu také není správné. Člověk by měl dostat do svého systému něco, co život touhy pomalu, postupně a jistě odstraní a nahradí ho svou vlastní skutečností. A tím je aspirace. Nahraď touhu aspirací. Pak budeš mít srdce osvícení a život dokonalosti.“