Zdá se mi, že na začátku duchovní cesty vidíme Boha s podobou, a jak vrůstáme do jednoty, začíná svou podobu ztrácet. Je to pravda?

Sri Chinmoy: Ne, bohužel se mýlíte. Já jsem realizoval to nejvyšší, úplně nejvyššího Absolutního. Dosáhl jsem, realizoval jsem, vlastním a ztělesňuji Absolutního. Když komunikuji s Nejvyšším, mohu s Ním komunikovat s podobou nebo i bez podoby. Naše mentální představa je, že beztvaré je nadřazeno tvaru. Cítíme, že před stvořením byl Nejvyšší beztvarý, a teprve později si vzal podobu, aby k nám přišel. Ale podívejte se na slunce. Když se na něj podíváme, má tvar malého disku, přestože je tak ohromné. Proč? Protože jej vidíme z veliké, veliké dálky. Podobně, když duchovní Mistři, velké duchovní osobnosti nebo duše, které realizovaly Boha, sestoupí dolů, ztělesňují v sobě nejvyšší nekonečné Vědomí. Ale když přijdou do světa tvaru, jsou vysocí sto osmdesát nebo sto sedmdesát centimetrů nebo ještě méně. Myslíte si, že tak ztratili svou vnitřní výšku? Myslíte si, že ztratili svou vnitřní hloubku? Ne. Je to jako ohromné slunce, které odtud vypadá malinké.

Když vědomí vstupuje do fyzického, fyzické má určitou podobu. Jednotlivec je ve skutečnosti duše a duše je představitelem Boha. Duše je nekonečný Mír, Světlo a Blaženost uvnitř Boha. My ale nevidíme duši, vidíme jen velice omezenou postavu: taková výška, taková délka, taková šířka. Cítíme, že cosi za tělem nebo tvarem je rozlehlejší. Pravda, beztvaré je rozlehlejší, ale je chybou říkat, že beztvaré je významnější než tvar. Představa, že čím výše jdeme, tím jsme více v kontaktu s beztvarým, není správná. Když jdeme výš, nemusí to být směrem k beztvarému. Může to být směrem k nanejvýš božskému Bohu s podobou, který má bezmeznou Náklonnost, bezmeznou Lásku, bezmezný Zájem — vše v nekonečné míře. Můžeme jít za hranice mysli, ale ne za hranice nejvyšší Podoby.

Skuteční duchovní Mistři mohou snadno meditovat na beztvaré — na Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost. Ale když jste v těle, jste v mysli. Mysl nemůže nikdy meditovat na Nekonečnost; mysl může meditovat na malinký obrázek, na svíčku, na vonnou tyčinku, květinu a podobně. Když meditujete, je vždycky lepší a bezpečnější meditovat na tvar. Chcete si vážit Boha, chcete milovat Boha, chcete božským způsobem vlastnit Boha a být vlastněni Bohem. Meditujete-li na nekonečně jasnou podobu, která má nekonečné božské Vědomí, Světlo a Blaženost, budete zkoušet do ní vrůst. Máte pocit, že když něco můžete vidět, můžete do toho i vrůst.

Právě teď si ale nemyslíte, že jste schopni vrůst do něčeho beztvarého. Až realizujete Boha, budete moci vrůst do čehokoliv. Když ale meditujete na beztvaré před realizací a myslíte si při tom, že to je něco vyššího, říkám vám, že se budete pozítří cítit velmi nepohodlně, zcela nesví. Zkuste dva nebo tři dny meditovat na beztvaré. Uvidíte, že se nebudete cítit dobře, protože jste nezískali pocit, který jste chtěli. Když meditujete na duchovního Mistra, okamžitě cítíte pozornost, zájem, lásku a požehnání. Je to spontánně vzájemné. Nabízíte svou oddanost a Mistr vám nabízí svůj soucit. Ale pokud je to něco beztvarého, jako bezmezný oceán, jste zcela ztraceni; vaše schopnost zaměřit koncentraci je zcela ztracena. Na začátku potřebujete koncentraci. Je pro vás snadnější zaměřit koncentraci na něco, co má formu, na co můžete zaměřit veškerou svou pozornost. Potom do toho můžete vstoupit a získat co nejvíc. Když vstoupíte do něčeho, co má tvar, získáte vědomí beztvarého. A tak tvrdit, že to, co má tvar, nemá stejnou kapacitu jako beztvaré, je chyba.

Považujme tělo za tvar a jeho sílu za beztvaré. Celé tělo má sílu, a jestliže chcete sílu, můžete ji získat z kterékoliv části těla. Můžete se dotknout hlavy, můžete se dotknout nohy. Můžete se dotknout jakékoliv části toho, co má tvar, abyste vstoupili do beztvarého. Můžete-li cítit, že tvar i beztvaré jsou stejně důležité, realizujete Boha dříve.

Nikdy nesmíte podceňovat sladký pocit mezi Bohem a hledajícím, mezi Mistrem a oddaným, mezi božským věčným Otcem a božským věčným Synem. Myslete na nejsladší pocit Krista, když řekl: „Já a můj Otec jsme jedním.“ Nebo se podívejte na vztah mezi matkou a synem. Když řeknete „matka“, okamžitě se vám vybaví tvar. Když je matka naživu, vidíte v ní všechny božské kvality; uvnitř tvaru získáváte beztvaré kvality. Ztělesňuje dokonalost, lásku, zájem, soucit a podobně. Ale když na ni myslíte jako na beztvarou, kde je? Je to velmi neurčité. Když matka zemře, kde je její náklonnost? Kde je?

Na druhou stranu bych vám chtěl říct, že je chyba si myslet, že beztvaré je nadřazené tvaru. Jsou stejně důležité. Obzvláště na počátku, předtím, než realizujeme Boha, je vhodné jít přes tvar. Dokážete-li jít přes tvar k beztvarému, budete šťastní. Budete-li se však snažit jít přes beztvaré k tvaru, bude se vám to zdát nemožné. Nejdříve musíte vejít do vody a trochu plavat. Až když se stanete dobrými plavci, můžete přeplavat moře. Ale pokusíte-li se moře přeplavat, aniž byste uměli plavat, utopíte se.

Když chce občas někdo získat radost z beztvarého, může. Když chce někdo mít radost z tvaru, může. Chci ale říct, že dokonce i po realizaci Nejvyššího a Absolutního získáte více radosti z tvaru, protože se staráte o projevení. Duchovní hledající, kteří pláčou po projevení Božského na zemi získají obrovskou radost, mnohem více radosti z Absolutního, který má tvar než z Absolutního bez tvaru.