Co znamená „oduševnělý“ ve vztahu k hudbě?

Sri Chinmoy: Když posloucháme oduševnělou hudbu nebo my sami hrajeme oduševněle, naše vnitřní bytost okamžitě šplhá vysoko, výše, nejvýše. Stoupá vzhůru a vstupuje do něčeho přesahujícího. Tento svět Za, který se nám neustále snaží pomáhat, vést a utvářet nás do naší pravé transcendentální podoby, naší pravé božskosti. Když slyšíme oduševnělou hudbu nebo hrajeme oduševnělou skladbu, od hlavy až k patě cítíme v celém svém bytí jakési vnitřní chvění. Uvnitř nás proudí řeka, řeka vědomí, a toto vědomí je po celou dobu osvícené.

V našem duchovním životě je hudba nejdůležitější, a to hned po hluboké modlitbě či meditaci. Meditace je jako přímá cesta, zkratka k cíli. Hudba je cesta, která je naprosto čistá. Může být trochu delší, ale je zcela bez překážek. Pokud někdo dokáže hrát oduševněle či poslouchat oduševnělou hudbu, síla jeho vlastní meditace se zvětší. Hudba, oduševnělá hudba, zvětšuje naší aspiraci. Podobně, když se duchovní hledající bude chtít stát hudebníkem, bude moci být dobrým hudebníkem, dokonce i když nemá hudební nadání, protože modlitba a meditace v sobě obsahují všechny schopnosti. Možná jste nikdy hudbu nestudovali, ale pokud se oduševněle modlíte a meditujete, uvnitř vaší modlitby, uvnitř vaší meditace se Milostí Nejvyššího rozvine síla hudby. Tuto sílu potom můžete použít svým vlastním způsobem.

Oduševnělá hudba okamžitě pozvedá naše vědomí do největší výšky Absolutna. Avšak obyčejná, vitální hudba, naše vědomí snižuje. Po dobu několika vteřin či hodin získáváme určité potěšení; ale potom nás toto potěšení zavede do nižšího vitálního vědomí, kde jsme pokoušeni. Ze světa pokušení vstupujeme do světa zklamání a ze světa zklamání vstupujeme do světa zničení. Oduševnělá hudba nás ale přivádí do světa aspirace. Odtud poté vcházíme do světa realizace, kde je naše vnitřní bytí zaplaveno Světlem a Blažeností.

Oduševnělá hudba je hudba, která chce nakonec přeměnit naše vědomí. Nese nás do Univerzálního Vědomí a dává nám pocítit, že jsme sladěni s nejvyšším, nejhlubším a nejvzdálenějším.

Díky ní také cítíme, že Bůh Sám je Nejvyšší Hudebník. Když hrajeme oduševnělou hudbu, uvědomujeme si, že nejsme hudebníkem, jsme jen nástrojem. Jsme jako klavír, housle či kytara a je to Bůh, kdo na nás neustále hraje. Budeme-li hrát skutečně oduševnělou hudbu, pak ucítíme, že jsme pouhým nástrojem a že někdo jiný zpívá a hraje v nás a naším prostřednictvím. Ten někdo je náš Vnitřní kormidelník, Nejvyšší.