Neumím zpívat. Zpívám monotónně a nemohu se naučit hrát na nástroj.

Sri Chinmoy: Slova jako „stvoření“ a „uznání“ jsou komplikované termíny. Stvoření a uznání však může být velmi prosté. Když je stvoření sjednoceno s Boží vůlí, nemusí být na fyzické, vitální nebo mentální úrovni. Může být na Boží vlastní úrovni, prostřednictvím jednoty s Bohem. Předpokládejme, že někdo složil překrásnou hudbu. Pokud se můžeš ztotožnit s vnitřním pláčem této hudby, pak se staneš spoluvlastníkem, spolutvůrcem. Vždycky říkám svým žákům, aby se ztotožnili s mými písněmi, s mou hudbou, s mými básněmi. Pokud to dokážou, mají právo pocítit, že tyto skladby také napsali, že tyto básně také napsali, že tyto obrazy také vytvořili. To je na sto procent pravda. Na fyzické úrovni jsem použil papír a pero, ale toto je nemateriální. Na vnitřní úrovni je skutečným stvořením jednota. Když člověk realizuje Boha, nic nevytváří; pouze se stává jedním s Boží činností. Ve vnitřním světě on a Bůh nejsou jiné bytosti; oni jsou jedním, jako malá kapka a obrovský oceán. Když se malá kapka zcela ztotožnila s oceánem, má plné právo se nazývat oceánem. Stejně tak někdy tvá duše reaguje na mou hudbu. Duši tato hudba rozechvívá; prostě s ní splyne a stane se jedním.

Takže nemusíš správně dodržovat melodii. Pokud se můžeš ztotožnit s hudbou, tehdy se staneš zdrojem, skladatelem. Také když posloucháš duchovní hudbu a ztotožníš se se zpěváky, pokud se hudba zpívá velice oduševněle, chtěl bych říct, že to není nic jiného, než tvá vlastní modlitba a meditace.

Někdy je nedostatek jednoty mezi vlastní myslí a srdcem jednotlivce. Stejně jako lidské bytosti žárlí jeden na druhého, tak i mysl nebo vitálno žárlí na srdce. Nejkrásnější píseň pochází ze srdce, a ne z mysli a vitálna, takže mysl a vitálno srdce sráží. Tito ostatní členové se staví na odpor. Někdy skladatelé vytvářejí něco překrásného; pochází to přímo z aspirujícího srdce. Ale mysl a vitálno se s aspirujícím srdcem neztotožní. Když srdce zpívá, mysl ukazuje jakousi žárlivou tvář, nesnesitelnou tvář. Pak ten, kdo složil tuto píseň, nezískává z vlastní tvorby největší radost.

Tvá duše je jedním s božským Hudebníkem. Tvá duše ví, jak zpívat, ale tvá vnější bytost neumí zpívat. Tvůj hlas není vycvičen. Někdy tvá duše nepláče po hudebních schopnostech, ale tvá mysl, tělo, vitálno a srdce — tvá pozemská existence — je vyžaduje. Tehdy se tvá duše poddá, protože je to neškodná touha. Tvá duše se nechce projevovat prostřednictvím hudby, ale když vidí, že chceš hrát duchovní hudbu, nemá žádné námitky. Pokud chce hledající něco přidat do svého vnitřního života, do svého duchovního života, tehdy nemá duše žádné námitky.

Pokud duchovní Mistři chtějí, pak mají schopnost učinit někoho přes noc zpěvákem nebo hudebníkem. Pokud vidím, že máš obrovský vnitřní pláč, aby ses naučil zpívat písně nebo hrát na kytaru, a má-li o to tvá duše opravdový zájem, pak ti mohu na fyzické úrovni tyto schopnosti dát. Někteří žáci nebyli vůbec básníci, kdepak. Dokonce ani jejich předkové nepsali poezii, ale přesto tito žáci dokázali napsat překrásné básně. Nikdy jim neřeknu, že jsem to byl já, kdo z nich udělal básníky. Kolik duší za mnou přišlo pro pomoc po tom, co se trápily několik hodin, aby napsaly jeden řádek správně! Takže pokud duše chce, schopnost bude určitě udělena.

Ale dokážeš-li se ztotožnit s jinými žáky-hudebníky a považuješ-li jejich hudbu za svou vlastní, není na tom nic špatného. Někdo může namítnout: „Udělal jsem to já, neudělal jsi to ty.“ Ale když je tam vnitřní jednota, máš plné právo na to, abys ji považoval za svou vlastní. Pokud se chceš ztotožnit s tvorbou druhých, což je tvá vlastní rozšířená realita, můžeš to udělat.