Když zhudebňuješ báseň, přichází melodie spontánně jako když maluješ?

Sri Chinmoy: Nenazývám je básně; jsou to písně, ale jen jsem k nim zatím nesložil melodii. Pak, když skládám melodii, někdy ke mně přijde ještě před tím, než vlastně položím prsty na harmonium. Je naprosto jasná od začátku až do konce. Někdy melodie přichází spontánně. Tehdy bude moje mysl moci vidět první polovinu, ale nebude vědět, jaký bude konec. Někdy mám po dokončení skladby pocit, že mě jeden klíč zklamal. Zatímco zpívám první řádek, je to velmi oduševnělé. Pak když dokončím skladbu a znovu ji hraji, nemohu uvěřit, že jsem ji složil. Uráží to mé uši. Je mi to líto, a snažím se to opravit. Snažím se a snažím, ale většinou se mi to nepodaří.

Když se procházím po ulici nebo sedím ve svém pokoji, může ke mně přijít krásná melodie, ale když sedím s poznámkovým blokem před svým harmoniem, tehdy nepřijde. Někdy mi to chvíli trvá. Když tam není inspirace, nedostávám správný klíč. Je to skutečný boj. Je to naprosté mučení. Lidská mysl je ve mně trápena lidskou chamtivostí. Musím to dokončit. Kde je aspirace? Je to všechno touha. Ale nestává se to příliš často, jen pouze ve velmi, velmi vzácných případech. Obvykle tam je skutečná inspirace; jinak bych nemohl složit tolik písní. Od té doby, co jsem se vrátil z Austrálie, jsem napsal 372 písní. Teď k nim skládám melodie. Protože už mám letos asi čtyři sta písní [duben 1976], pevně věřím, že v letošním roce budu moci složit tisíc písní.