Část I: Promluva

Dárce a příjemce

Můj Pane Nejvyšší, přijímáš ode mne mé nesčetné starosti a úzkosti, jako by byly nesmírně krásné.

Můj Pane Nejvyšší, přijímáš ode mne mé jedovaté pochybnosti, jako by byly pozoruhodně významné.

Můj Pane Nejvyšší, přijímáš ode mne mou neúnavnou nejistotu a nekončící nečistotu, jako by se chystaly ozdobit Tvé Srdce.

Můj Pane Nejvyšší, přijímáš ode mne mou nevděčnost rozlehlou jako oceán, jako by to bylo něco, co Tě bude bohatě uspokojovat.

Můj Pane Nejvyšší, je pravda, že když mi v nezměrné míře dáváš svůj Mír, Lásku, Radost, Soucit a Božské Požehnání, získávám radost. Ale když dáváš, Tvá Radost daleko překonává mou radost i přesto, že jsem příjemcem a Ty jsi Dárcem.

Můj Pane Nejvyšší, když Ti dávám bezvýhradně své nebožské vlastnosti, získáváš mnohem více radosti a spokojenosti při přijímání, než já získávám při dávání.

Můj Pane Nejvyšší, jsi vždy skvělý. Jsi vždy dobrý. Přijde vůbec někdy doba, kdy Tě budu schopen v něčem porazit?

„Mé dítě, už jsi Mě porazilo.“

Porazil jsem Tě? Nemožné, můj Pane, nemožné! Jak Tě mohu kdy porazit? Řekni mi, jak?

„Mé dítě, potřebuji tě nekonečně více, než ty potřebuješ Mě. To, jak já potřebuji tebe, daleko překonává to, jak ty potřebuješ Mě. Neprokazuje to, že jsi Mě žalostně porazilo?

Teď Mi dovol, abych ti vysvětlil tuto svou tajnou a posvátnou filozofii. Ty nevíš, kdo jsi, ale Já to vím. Myslíš si, že jsi vtělenou nevědomostí, ale Já tě vidím jako svůj Zážitek. Vidím tě jako svůj vlastní vyvíjející se Život. Vidím tě jako svoji vlastní Skutečnost projevující můj Sen.

Nejsi to ty; jsem to Já. Není to tvé; je to Mé. Jsem to Já, kdo jsem vždy v procesu odhalování a stávání se, stávání se a odhalování. A tak jsem to Já, kdo zpívá v tobě a prostřednictvím tebe svou věčnou píseň Jednoty. Jsem to Já, kdo tančí v tobě a prostřednictvím tebe svůj nekonečný tanec Dokonalosti. Jsem to Já, kdo projevuje v tobě a prostřednictvím tebe svůj pláč a úsměv, úsměv a pláč zvuku Ticha své Nesmrtelnosti: Uspokojení.“

[Poznámka: Sri Chinmoy pronesl tuto promluvu „Dárce a příjemce“ v kapli Svatého Pavla na Kolumbijské univerzitě 27. února 1980.]