V celé iluzi, v osvícení, připoutanosti a nepřipoutanosti, proč vždycky říkáme, že Bůh je dobrý?

Sri Chinmoy: Je to proto, že se vyvíjíme. V procesu evoluce se to, co je dobré z pohledu dítěte, nemusí zdát dobré, když dítě dospěje. Jednotlivec si musí vzpomenout, že když někdy cítil, že něco nutně potřeboval, Bůh mu to dal. Tehdy to bylo dobré podle jeho standardu nebo podle úrovně jeho vývoje. Nakonec však zjistil, že už mu ta samá věc nedává dostatečné uspokojení, že potřebuje něco, co trvá déle, něco více osvěcujícího a více naplňujícího.

Když žijeme ve světě touhy, Bůh nám splní jednu nebo dvě naše touhy. Tehdy řekneme, že k nám byl Bůh dobrý, protože vyplnil naše přání. Nakonec si ale uvědomíme, že uspokojením svých tužeb nedosáhneme ničeho významného. Co bylo včera dobré podle naší schopnosti přijímat a podle našeho včerejšího světla, nemusí být dobré dnes. Včera byl Bůh dobrý, protože splnil naše přání. Dnes není Bůh dobrý proto, že naplnil naše touhy, ale proto, že nám dal vnitřní pláč, aby naplnil naši aspiraci.

Nakonec ucítí, že je Bůh dobrý, protože si v něm a jeho prostřednictvím Samotný Bůh hraje; Samotný Bůh v něm a jeho prostřednictvím zažívá zkušenosti. Předtím si to neuvědomoval. Předtím cítil, že sám něco udělal a Bůh mu za to dal výsledek. Když však udělal vnitřní pokrok, zjistil, že on sám neudělal nic; byl to Samotný Bůh, který jednal uvnitř a skrze něj. Bůh byl ten, kdo konal, Bůh byl činem a Bůh byl výsledkem. Samotný hledající se stal jen nástrojem.