Část I

HDWO 1-3. Sri Chinmoy odpověděl na následující otázky 19. června 2003 v P.S. 86 na Jamajce v New Yorku.

Guru, co je důležitější: inspirace nebo představivost?

Sri Chinmoy: Co je důležitější: inspirace nebo představivost? Z jednoho úhlu pohledu je inspirace nekonečně důležitější. Na druhou stranu však platí, že představivost je skutečností na jiné úrovni vědomí, kde je naprosto skutečná. Můžeš se ptát: „Co je důležitější a lahodnější: mango nebo banán?“ Někdo řekne, že mango je lahodnější, zatímco ostatní s tím nebudou souhlasit: „Ne, ne — banán, banán.“ Chutnají každé jinak a záleží na tom, co kdo upřednostňuje.

K inspiraci a představivosti musíme přistupovat odděleně. Nejprve musíme mít inspiraci. Pak musíme vstoupit do světa představivosti nebo svět musí přijít k nám. Musíme však dávat pozor, aby tato představivost nebyla naše mentální halucinace. Mnohokrát, mnohokrát si hovíme v mentální halucinaci a považujeme ji za představivost. Ne, ne, ne! Představivost je nanejvýš důležitá, kdežto mentální halucinace je úplně k ničemu. Někdy zažíváme mentální halucinaci, a přitom ji považujeme za představivost.

Bez inspirace nemůžeme ničeho vznešeného dosáhnout. Tato inspirace může přijít z kteréhokoli světa. Může to být z vysokého, vyššího, nejvyššího světa. Může ale také přijít přímo z přírody. Matka Příroda ztělesňuje inspiraci. Abychom získali inspiraci, můžeme pro ni meditovat. To je jeden způsob. Anebo se pro ni můžeme modlit. Když se podíváme na strom, neprosíme jej: „Dej mi trochu inspirace.“ Přesto, podíváme-li se na strom, jste v nějakém spojení. Něco se odehrává mezi naší duší nebo srdcem a vědomím stromu. Nemusíme si vůbec uvědomovat, co se děje, a přitom pouhým pohledem získáváme inspiraci. Možná si naše oči všimnou jen několika listů, větví nebo plodů. Nějakým způsobem nás to inspiruje.

Řekněme, že pozoruješ řeku. Díváš se na ni, ale nehovoříš s ní. Nemodlíš se k Bohu, aby ti dal inspiraci, ale řeka nebo moře samy inspiraci ztělesňují. Ztělesňuje ji strom nebo zahrada, ztělesňuje ji Matka Příroda. Řekněme, že Matka Země ztělesňuje inspiraci. Když se podíváš na přírodu, automaticky k tobě přichází inspirace. Můžeš se podívat na oblohu. Dokonce i když se podíváš na ptáky na obloze, když pozoruješ jejich let, přijde k tobě inspirace.

Někdy je velmi, velmi těžké si něco představit. Řekněme, že si chceš představit indického boha, kosmického boha nebo bohyni. Můžeš se s velkým úsilím snažit představit si tohoto kosmického boha. Pokud si ale před sebe dáš obrázek kosmického boha nebo bohyně a budeš se půl hodiny snažit představit si ho, objeví se ti přímo před tvým mentálním zrakem. Ten obrázek v sobě obsahuje skutečnost, ať už ten, kdo ho maloval, vedl jakýkoliv život. Malíř se modlil, meditoval a pak získal inspiraci a představu, jak toho kosmického boha nebo bohyni znázornit.

Pokud si chceš představit, řekněme, kosmického boha, a pokud si ho můžeš prohlédnout na skutečném obrázku, bude to za hodinu, den či dva velice snadné. Nevidíš-li ale kosmického boha na obrázku svýma lidskýma očima, je hodně obtížné si tohoto kosmického boha představit. A někdy, přestože se ti to podaří, běda, běda, tvá mysl přijde a prohlásí: „Ne, ne, ne, ne, to nemůže být kosmická bohyně. Je to jen má mentální halucinace.“ Určitě jsi ji viděl a cítil jsi její požehnanou přítomnost, ale mysl může zakročit a říct: „Ne, to není možné. Vždyť jaký to vedu život? Jak by ke mně mohla přijít kosmická bohyně? Je to jen má mentální halucinace.“

Toto je problém: představivost může být zničena, jestliže ji zaměníš za mentální halucinaci. Inspirace ale přichází snadno. Řekněme, že dostaneš inspiraci, zatímco se procházíš nebo se na něco díváš. Inspiraci lze získat snadno, ale nemusí vydržet dlouho. Můžeš ji mít jen chvilku. Například tě něco inspiruje, abys složil píseň nebo melodii na báseň. Pokud si ji nezaznamenáš, zmizí. Pak si můžeš pomyslet: „Napadne mě ještě sladší a více inspirující melodie.“ Mysl ti řekne, že nová melodie bude víc inspirující, ale srdce bude okamžitě vzpomínat na tu, kterou jsi zapomněl. Jedna melodie tě už napadla, a pokud sis ji nenahrál na kazetu, po půl hodině může přijít jiná. Mysl pak bude prohlašovat, že ta druhá je lepší a že na tu první můžeš zapomenout. Ubohé srdce ale namítne: „Proč jsem ztratil tu první melodii? Proč jsem ji ztratil? Měl jsem si ji nahrát, měl jsem si ji zaznamenat.“

Duchovní Mistři nemusejí používat představivost. Duchovní Mistři mé výšky nic takového nepotřebují. My vidíme skutečnost uvnitř srdce představivosti. Nemusíme oddělovat představivost od skutečnosti. Pro nás jsou naprosto stejné. Jakmile si něco představíme, vidíme to jako skutečnost, ať už to přichází z jakékoliv úrovně.

Když přichází inspirace, netrvá dlouho. Jsi-li ale odborník, můžeš jí poroučet. Nemohl bych napsat nebo nadiktovat tisíce a tisíce stran, kdybych musel čekat na inspiraci. Někdy pták inspirace odlétne, zatímco píšeš. A většina lidí jej nedokáže chytit. Kdo ale má tuto vnitřní schopnost, prostě jde a chytí jej. Může ptáka-inspiraci chytit, dokonce i když poletuje. Můžeme mu ale také poručit. Místo ptáka si můžeš inspiraci představit jako psa. Pes je nezbedný, ale když zvážníš, podvolí se. Zlobivé dítě může být velmi nezbedné, ale když otec zvážní, dítě poslechne.

Někdy musíš o trochu inspirace prosit nebo na ni chvíli počkat. Řekněme, že chceš napsat báseň. Sedíš a čekáš. Jak dlouho může trvat, než sestoupí inspirace k napsání jednoho řádku básně? Pokud ale tvá duše vystoupí z nitra do popředí, dá ti inspiraci. Kdybys musel na inspiraci čekat, možná by ti trvalo tři nebo čtyři dny, než bys něco napsal. Proud inspirace se ale objeví, jakmile duše vyjde do popředí, aby tě inspirovala.

Existují dvě skutečnosti. Jak už jsem řekl, můžeš je přirovnat k mangu a banánu. Jak snadno lze toto ovoce získat? To záleží na ročním období. V jednom období můžeš získat mango a v jiném banán. Máš-li ale oba plody, inspiraci i představivost, dokážeš toho daleko více. Je lepší mít obojí. Když chceš inspiraci, modli se pro ni k Bohu. Když si chceš něco představit, prostě si to představ. Měj ale na paměti, že tato představivost je skutečností. Jinak si jí nebudeš vážit.

Mnoho, mnoho lidí si neváží své představivosti. Ale uvnitř představivosti sídlí skutečnost, nebo se dá říct, že sama představivost je skutečností. Čím výše jdeme, tím je to zřetelnější. Čím vyšší představu máme, tím je jasnější, že to není nic jiného než skutečnost.

Svámí Vivékánanda a ostatní duchovní osobnosti mluvily také o představivosti. Řekněme, že někdo medituje a nedokáže se ponořit hluboko dovnitř, anebo jít vysoko, velmi vysoko. Přesto pokračuje v meditaci dál a dál. V takovou chvíli může použít představivost a vzpomenout si, že před deseti nebo dvaceti lety měl velmi božský zážitek. Teď se o vysoký zážitek usilovně pokouší, ale ten ne, a ne přijít. Může si tedy zkusit představit to, co se kdysi v jeho životě odehrálo — vzpomenout si, že pár zážitků už měl, i když třeba nebude vědět přesné datum. Co se ale stalo před deseti, dvaceti, třiceti lety? Bude-li klepat na dveře, u kterých dosáhl té výšky, může si představovat, představovat a představovat tuto skutečnost!

Můžeš namítnout, že takový druh představivosti je sebeklam a nikoliv skutečnost. Ne! Představ si ten nejvyšší zážitek, který jsi měl. Mysli jen na tento zážitek. Znovu a znovu a znovu můžeš použít svou sílu vůle nebo svou touhu získat tento zážitek zpátky. Pokud tomu budeš věnovat pět, deset minut nebo půl hodiny, určitě se ti tento zážitek podaří znovu snést dolů. V tu chvíli již nebude mentální halucinací, bude skutečný.

Jeden duchovní Mistr prohlásil, že před realizací Boha míval vysoké zážitky. Později je chtěl mít znovu, ale nedařilo se mu to. Možná na něj nesestupovala Boží Milost. On si ale začal představovat: „Ó můj Bože, před mnoha lety jsem měl takové a takové zážitky.“ Hluboce si těch zážitků vážil, a tak je chtěl prožít znovu. Jak to mohl udělat? Jen na ně myslel a vytrvale na ně meditoval. Zážitky pak znovu přišly a byly naprosto skutečné. Nebyla to jeho mentální halucinace nebo představivost. Ty zážitky se staly znovu zcela skutečné.

Řekněme, že je tvoje mysl v tuto chvíli nečistá. Vzpomeň si tedy, co se stalo před deseti dny, nebo dokonce před deseti či dvaceti lety, když jsi měl nejhlubší či nejvyšší zážitek čistoty. Teď možná cítíš, že je tvá mysl ve stoce, vybav si ale ten okamžik. Opakovaně se v mysli vracej ke konkrétnímu zážitku své nejvyšší, nejhlubší, nejmocnější čistoty ve svém životě, ve své mysli. Tenkrát jsi v mysli neviděl ani špetku špatné myšlenky. Neexistovala žádná nečistota — všechno bylo čisté, čisté, čisté, čisté. Celá tvoje bytost byla zcela zaplavena čistotou. Můžeš-li pět, deset nebo patnáct minut myslet na tuto čistotu, přineseš stejnou skutečnost zpět dolů.

Nesmíš si ale pomyslet: „Ó, je to jen má představivost.“ Ne! Použil jsi sílu své vůle, použil jsi vnitřní pláč svého srdce, takže tuto skutečnost můžeš snadno přivést zpátky. Mysli na to, že je to zcela skutečné — což je naprostá pravda! Je to skutečné. Není to tak, že předtím to bylo skutečné a teď už není. Ne! Teď je to stejně skutečné jako předtím.

Řekněme, že jsem měl před deseti lety mango. Nyní mám příležitost mít další mango. Nemůžu říct, že to první bylo skutečné a to současné není. Současné mango je určitě stejně skutečné jako to předchozí.

Výborně! Doufám, že jsem ti to objasnil.

Představivost a inspirace: obojí je potřeba, obojí je potřeba. Obojí je nanejvýš důležité.