Třikrát řekl Šrí Rámakrišna Narenovi, aby požádal Matku Kálí o materiální věci pro svoji rodinu, ale Naren nechtěl dýně ani tykve. Byla to Narenova neposlušnost, zkouška nebo něco jiného?

Sri Chinmoy: Ne, to nebyla Narenova neposlušnost. Šrí Rámakrišna byl chytrý. Pověděl Narenovi, aby Matku Kálí o něco požádal, ale vnitřně jí přitom sám řekl: „Nevyplňuj jeho touhu.“ Když se Naren modlil: „Dej mi poznání, odříkání a schopnost rozlišovat,“ jeho duše a srdce vyšly do popředí. Ale Sri Rámakrišna již tuto modlitbu ve vnitřním světě vyslyšel. Věděl, jak velkou duší Naren je.

Všechno se to stalo tehdy, když zemřel Narenův otec a lidé začali jeho rodinu žalovat — dokonce i ti, kterým otec finančně pomohl. Lidé říkali, že se Naren zkazil, že se stýká se špatnými lidmi, toto a tamto a že už nevěří v Boha. Šrí Rámakrišna chtěl dokázat, že se všichni mýlí, naprosto mýlí. Jeho Naren nemohl upadnout. Jeho Naren byl pouze pro Boha.

Jak jen Naren finančně trpěl! Mnohokrát své matce zalhal: „Dneska mě ten a ten pozval na jídlo.“ Nebyla to vůbec pravda. Chodil domů pozdě a nejedl, protože věděl, jak málo jídla doma mají, a chtěl ho přenechat svým mladším bratrům a sestrám.

Svámí Vivékánanda byl velkou, velkou duší. Byl jako hřmění hromu, absolutně jako hřmění hromu. Šrí Rámakrišna chtěl ukázat, že jeho vnitřní život byl celý pro Boha. Navenek trpěl, jeho matka trpěla, jeho mladší bratři trpěli. Pokud je to však otázka lidského a božského, to božské vždy zvítězí. Božské je určeno k vítězství.

Podívejte se na moji vlastní matku. Přišla do Sri Aurobindova ášramu, aby odvedla mého nejstaršího bratra Hridaye zpátky do Čittagongu. Byla zcela rozhodnutá až do posledního okamžiku. Měla domluvený rozhovor s Matkou ášramu. Mluvila při něm čistým čittagongským nářečím a má sestra Arpita překládala do spisovné bengálštiny. Z bengálštiny to pak musel Nolini překládat Matce do angličtiny.

Má matka však úplně na začátku řekla: „Matko, jsem ti tak vděčná, že sis vzala mého nejstaršího syna na starost. Prosím, slib mi, že se postaráš o všechny mé děti. Pokládám je k tvým nohám.“

Podívej se na to! Přišla si odvést svého nejstaršího syna, ale místo toho řekla Matce, aby se postarala o nás všechny. Její mysl toužila odvést svého syna pryč, ale její srdce Matku prosilo, aby nás všechny přijala. Matka na to odpověděla: „Postarám se o tvé děti,“ a svůj slib dodržela. A když nastal čas, postarala se o nás. Má matka řekla úplný opak toho, co si plánovala. To se stává, když je duše vyspělá.

Jednou se má matka šla podívat na hru o Šrí Čaitanjovi. Šrí Čaitanja se v ní zrovna chystal přijmout život odříkání (sannyasa). Syn opouštěl svou matku a má matka začala v hledišti vzlykat. Proč? Co se jí tak dotklo? Můj bratr Čitta se ji snažil utěšit: „Neboj se, mami. Z nás budou hospodáři. Nechystáme se zříct světa.“

Má matka ale Čittovi odpověděla: „Ty mi nerozumíš. Pláču, protože bych chtěla mít takové děti, které by se zachovaly stejně. Chtěla bych, aby se mé děti oddaly Bohu, jako Šrí Čaitanja.“

Když vyjde srdce do popředí, lidé řeknou pravý opak toho, co jejich mysl zamýšlela.