Měl bych cítit, že mám nejvyššího duchovního Mistra?

Sri Chinmoy: Někteří duchovní Mistři svoji realizaci Boha otevřeně přiznají. Jiní ji jen potají, velmi tajně prozradí svým vybraným žákům. Podle indické teorie bys měl cítit, že je tvůj Guru nejvyšší, bez ohledu na jeho skutečnou výšku.

Neudělej ale chybu tím, že zaměníš duchovní a okultní sílu. Skutečná duchovnost nemá nic společného s okultní silou, naprosto nic. Okultní síla je jako opice. Ty jen štípají lidi tu a támhle a dělají rozruch.

Když jsi na cestě k realizaci Boha, skutečné duchovní síly k tobě přijdou automaticky. Nemusíš o ně prosit. Někteří lidé se však k Bohu modlí pro okultní síly. Chtějí nalézt uspokojení v nich místo ve skutečné duchovnosti, v realizaci Boha.

Nenech se nikdy oklamat předváděnou okultní silou. Když někdo ukazuje svoji okultní sílu, všechny nás ohromuje. Dostává z toho ale někdo opravdovou inspiraci, aby se začal modlit k Bohu, ať už doma či v kostele? Představení okultisty je vzrušující, uchvacující, ale nedává ani kapku inspirace nebo aspirace k modlitbě či meditaci, k upevnění našeho života modlitby a meditace. Půjdeš-li ale k duchovnímu Mistrovi, půjdeš-li do kostela, máš-li ohromnou víru ve Spasitele Krista, což bys měl mít, dostaneš spoustu vnitřní radosti a vnitřních pocitů.

Nikdy nedávej okultní sílu a skutečnou duchovnost na stejnou úroveň. Byl by to vrchol tvé hlouposti. Existovalo spoustu duchovních Mistrů, kteří měli ohromnou okultní sílu, ale nikdy ji nepoužili, nikdy. Jiní ji použili. Proč? Protože je o to požádal Bůh, aby mohli projevit Jeho Světlo určitým způsobem. Pomocí okultní síly ale nemůžeš nikomu změnit život. Nikdy si nemysli, že je okultní síla potřebná pro duchovní pokrok — nikdy, nikdy, nikdy!

Existuje ještě další teorie o duchovních Mistrech. Byl jednou jeden velký učenec, který vystudoval na univerzitě v Cambridge. Poté se přestěhoval do Indie a začal vyučovat na univerzitě jako profesor anglické literatury. Jednoho dne jej rektor této univerzity pozval k sobě domů na večeři. Ó můj Bože, jakmile profesor uviděl rektorovu manželku, spatřil v ní Boha! Ona se nemodlila, ani nemeditovala, ale profesor byl ryzí hledající a rozpoznal v ní svého Gurua. Zpočátku byla rektorova žena trochu v rozpacích. Později se začala modlit a meditovat a dostala se velmi, velmi vysoko.

Profesor nabídl svému Guruovi tolik upřímné oddanosti, že sám udělal ohromný pokrok. Dosáhl velmi vysoké, božské výšky. Pak si dovolil napsat: „Guru je výše než Sám Bůh.“

Co tím myslel? Profesor vysvětlil: „Guru přijímá rány. Co se děje uvnitř skutečného Boha, pokud takový samostatný Bůh existuje, to nevíme. Tady ale můžeme vidět, že pokud žáci udělají něco špatného — obzvláště blízcí žáci — jaké rány se na Gurua snášejí.“ Napsal na toto téma krásný článek. Znovu a znovu ospravedlňoval svůj výrok, že Guru je výše než Sám Bůh. Na jednu stranu je to směšné, jenže skutečným Guruem je Bůh Samotný. Bůh, který je uvnitř nás, a ten, kterého si představujeme v Nebi, je ten samý Bůh, stejný Guru.

Profesor znovu a znovu opakoval: „Ten, kdo vidí naše utrpení a sjednocuje se s ním, je výš než Bůh.“ Neřekl, jestli Bůh, který je nahoře v nejvyšším patře, v Nebi, trpí nebo ne. Nechtěl to říci, anebo to možná ani nevěděl. Viděl však před sebou Gurua, který díky jednotě s jeho utrpením také trpěl, a tak cítil, že tento Guru je dozajista výše než Bytost, kterou si představujeme jako Boha.

Chtěl bych se ještě dotknout jedné věci. Existují politováníhodní žáci, kteří si myslí: „Bůh ví všechno, ale můj Mistr všechno neví.“ Pokud jsi žákem tohoto druhu, je pro tebe velmi pohodlné si toto myslet. Říkáš si: „Ó, můžu dělat všemožné věci, protože se to Mistr nikdy nedozví.“ Kdo tím ale ztrácí? Jsi to ty sám. Přesvědčuješ se: „On to neví, on to neví.“ Jenže proč by to měl Mistr vůbec vědět? Proč by měl vědět, co děláš ve svém vnějším životě, mentálním nebo vitálním životě? Dělej cokoli chceš, pokud musíš. Jen potom z toho svého Mistra vynechej.

Když naopak děláš dobré věci, tak si říkáš: „Kéž by o tom můj Mistr věděl!“ V takovém případě buď moudrý. Děláš-li něco dobrého, přenech zásluhy Mistrovi: „Jsem si jistý, že to udělal Mistr mým prostřednictvím.“ Když přenecháš zásluhy Mistrovi nebo Nejvyššímu, je to naprosto správná věc. Prostě si řekni: „Sám bych to nedokázal udělat. Nezvládl bych to říct. To on jednal uvnitř mě a mým prostřednictvím. Já jsem pouze nástroj.“ Šrí Krišna nás učil: „Nimitta matram bhava savyasachin“ — „Staň se pouhým nástrojem“.

Když se modlíš a medituješ, jestliže se modlíš k Nejvyššímu, budu tou nejšťastnější osobou, věř mi, protože On je mým i tvým Guruem. Ber Jej jako vrcholek stromu a mne jako patu stromu. Pokud mne od toho stromu odděluješ, je to chyba.

Vytvořil jsem si takovou jednotu s Bohem, jakou se tobě ještě naneštěstí dosáhnout nepodařilo. Jednou to taky dokážeš, ale než dospěješ k této realizaci, vždy nás považuj za jednoho, za jednoho, za jednoho. Doufám, že jsem ti to objasnil. Modli se k Nejvyššímu. Já se také modlím k Nejvyššímu, avšak naštěstí jsem se s Ním neoddělitelně sjednotil. V Boží zvolené Hodině se s Ním také sjednotíš. Do té doby však udržuj spojení, spojení jednoty, mezi mnou a Nejvyšším.