Duchovnost a křesťanství

Na Západě i na Východě existuje politováníhodná nevědomost. Na Západě se tato nevědomost točí kolem velmi vysokého duchovního Mistra — Krista. Žádný křesťan nebude zpochybňovat realizaci Krista nebo jeho jednotu s Otcem — Bohem. Také žádný skutečný indický duchovní Mistr nebude popírat Kristovu duchovní výšku a jeho vnitřní jednotu s Otcem — Bohem. Ale někteří Kristovi následovníci si vytvořili svoji vlastní filosofii. Mají pocit, že každý hledající jde buď k Bohu prostřednictvím Krista, nebo bude odsouzen k peklu; Kristus je jedinými dveřmi a církev je jedinou spásou. Kristus je rozhodně velkým spasitelem světa a církev je určitě zdrojem inspirace. Říci však, že Kristus je spasitel a je jedinou cestou ke spasení, je chyba.

Indický duchovní Mistr nebo hledající, který není křesťanem, se nebudou schopni řídit tímto názorem nebo tvrzením. Budou Krista nanejvýš obdivovat, budou si ho vážit a uctívat jej, ale nebudou tvrdit, že je Kristus jediným spasitelem. Dlouho před příchodem Krista neexistovalo spasení? Vytvoří vševědoucí, všemocný a všudypřítomný Stvořitel jen jeden nástroj, jeden způsob, jehož prostřednictvím Jej Jeho nekoneční hledající a milovníci mohou najít? Ne, jistěže ne!

Když budeme studovat Védy, zjistíme, že před čtyřmi tisíci lety, dlouho před Kristem, plakali védští zřecové co nejoduševněleji k Absolutnímu Nejvyššímu a komunikovali s Ním silou své intenzivní vnitřní aspirace. Byla jejich realizace, jejich posvátné prožitky založeny na představě? Ne! Mnoho hledajících dosáhlo Otce dříve, než se narodil Kristus. Od té doby, co Kristus opustil fyzickou úroveň, dosáhlo Otce mnoho dalších, ať už s jeho vnitřním vedením nebo bez něj. Tvrdit, že Kristus je jediným spasitelem, je chyba. Byli, jsou a nadále budou na světě mnozí další duchovní Mistři, kteří jsou realizovaní a kteří také pomohou přivést nevědomý svět ke světu Světla. V tomto světě musíme poznat nezbytnost inspirace. Bez inspirace nemůžeme nic udělat, nemůžeme ničeho dosáhnout. Když přijde na svět duchovní Mistr, nemusí být naším učitelem nebo naším Guruem, ale má obrovskou vnitřní schopnost a Soucit, a ty používá, aby každého inspiroval.

Hluboce miluji a obdivuji Krista. Zároveň mohu říci, že s ním mám velmi blízkou jednotu a důvěrný vztah. Směje se, když o něm jeho následovníci říkají, že je jediným spasitelem, protože vidí, že nevědí o vědomí Krišny a vědomí Buddhy, které Kristus rovněž ztělesňuje. Když řekl: „Já a můj Otec jsme jedním,“ řekl to silou své nejvyšší duchovní realizace. Když řekl, že nikdo nemůže dojít k Otci, aniž by neprošel jím, myslel tím, že hledající musí projít Kristem — nekonečným Vědomím, ne Kristem — fyzickou osobou. Naprosto se mýlíme, když si myslíme, že tímto prohlášením myslel Kristus cokoliv jiného. Zabýváme se nekonečným Vědomím vyjádřeným prostřednictvím Krista. Jeho Vědomí je stále na světě, protože představuje a ztělesňuje nekonečné Vědomí. Nazývá Nejvyššího svým Otcem, stejně jako já nazývám Nejvyššího svým Otcem. Nejvyšší je Otcem každičké duše na zemi.

Když se někdo snaží obrátit ostatní na jinou víru, je to díky nevědomosti. Já jsem hinduista. Nepřišel jsem na Západ, abych kohokoliv konvertoval, nikoli. Jsem duchovní osoba. Ve mně je hinduismus, ve mně je buddhismus, ve mně je křesťanství, ve mně jsou všechna náboženství. Duchovní Mistr je daleko za hranicemi náboženství. Zároveň ve svém srdci uchovává silou své absolutní realizace a jednoty s Nejvyšším všechna opravdová náboženství, živoucí i mrtvá.

Někteří křesťanští misionáři přicházeli do Indie a říkali: „Buď přijmete našeho spasitele Krista, nebo budete odsouzeni k Peklu. On je jediná spása.“ Mnoho Indů jim uvěřilo a bylo konvertováno. Ale žádný velký duchovní Mistr Indie nikdy toto o sobě neřekl ani nepobízel své žáky, aby to o něm říkali. Velký duchovní Mistr Indie Šrí Rámakrišna nikdy neřekl, abychom přijali jedině jeho. Jeden z nejdražších žáků Šrí Rámakrišny, velký Svámí Vivékánanda, nikdy ani nevyslovil jméno svého Mistra, když poprvé přišel sem na Západ. Vivékánanda cítil, že kdyby vyslovil jméno svého Mistra, svět by ho nepochopil. Poselství, které přinášel, nebylo v osobě jeho Mistra, ale v jeho učení. Učení Šrí Rámakrišny představovalo spojení a sjednocení všech náboženství.

Děláme chybu, když se snažíme ukázat ostatním, že naše náboženství je nejlepší nebo že naše cesta je nejlepší. Každá cesta, každý směr dovede hledajícího k Cíli. Na konci cesty všichni dojdeme ke stejnému Cíli, ale každý jednotlivec musí následovat jemu určenou cestu, cestu, která je pro něj vhodná. Zde v našem Centru nikdy neříkáme, že pokud chodíš do kostela, nebudeš moci realizovat Boha. Jako duchovní Mistr nemám nejmenších námitek, chodí-li někdo do kostela, synagogy nebo na jiné duchovní místo. Jako duchovní Mistr jsem zde, abych vás inspiroval. Když jste inspirováni jít hluboko dovnitř, vstupujete do království aspirace a cítíte nezbytnost následovat cestu.

Můžete cítit, že vaší cestou je církev, že kněz je skvělý a jeho kázání jsou inspirující a plná opojení Bohem. Můžete cítit, že tato cesta vám umožní dosáhnout svého Cíle dříve než jakákoliv jiná cesta. To je nádherné! Ale někdo další může mít pocit, že církev a kněz mu nepomohou a že to, co potřebuje, je žijící duchovní Mistr, v něhož má naprostou důvěru. Jen proto, že je kněz představitelem velké církve, neznamená to, že vás uspokojí, pokud nejste určeni pro něj a pro jeho cestu. Ale pokud vás těší a uspokojuje, bezpochyby je to ten pravý učitel a jeho církev je ta správná cesta pro vás. Nepřeji si kohokoliv z vás odvést z vaší církve nebo víry. Přicházím sem, jen abych vás inspiroval. Chcete-li Krista, mám schopnost vás inspirovat, abyste měli více víry, požehnaně víry. Jestliže ale cítíte, že děláte chybu velkou jako Himálaj, když jste přišli sem a přijali naši cestu, abyste se přiblížili k Bohu, nebo jestliže nemáte víru v žádnou cestu, pak se utopíte v moři nevědomosti. Prosím, vždy se snažte následovat jednu cestu a jednoho učitele s upřímností a aspirací.

Přejete-li si zvýšit své schopnosti v podobě upřímnosti, aspirace a uvědomění si božského uvnitř sebe, musíte mít vedení nějakého Mistra. Může to být duchovní Mistr, může to být kněz, učitel nebo rádce, ale musí to být někdo, v něhož máte naprostou důvěru. Nemáte-li důvěru v duchovního vůdce nebo duchovní cestu, pak pouze plýtváte časem. Prosím neposlouchejte žádného Mistra nebo duchovní postavu a nenásledujte žádnou cestu, dokud v něj a jeho cestu nemáte důvěru.

Můžete se zeptat: „Jak můžeme mít na začátku důvěru v cestu, Mistra, církev nebo kněze?“ Já však říkám, že ji můžete mít. Nemusíte čekat dva měsíce nebo dva roky, abyste měli víru či důvěru v určitou cestu. V jedné krátké sekundě můžete mít víru v někoho nebo v nějakou cestu. Nejste-li pro něj určeni, nikdy vaše víra v něj nebude úplná. Vy nejste poraženým a on také ne. Můžete se zeptat sami sebe: „Jak je možné, že v něj nevěřím, zatímco tolik ostatních jej obdivuje?“ Je to proto, že není určen pro vás. Neproklínejte se, že není určen pro vás. Okamžitě na něj zapomeňte a hledejte někde jinde. Učitel nebude nešťastný. Neřekne: „Ó, máš nádhernou duši, proto se musíš stát mým žákem!“ Ne! Učitel se usměje a ihned vám poskytne svůj milující vnitřní zájem, abyste dosáhli Boha nějakým jiným způsobem. Nabídne Nejvyššímu svou vděčnost, protože ví, že Nejvyšší ví, co je pro vás nejlepší.

Opravdový učitel bude vždy cítit, že pro aspirujícího je nejdůležitější věcí realizovat Boha. Nechce být jediným, kdo osvěcuje, jediným spasitelem. Přeje si být jen věrným nástrojem Boha. Když říkám, že jsem nástroj, skutečně to tak myslím. Nejsem Bůh, nikoliv. Bůh je vaším Otcem, tak jako je mým Otcem. Na Boha nemá nikdo monopol. Ale já jsem Jeho vědomým nástrojem, zatímco vy bohužel ne. Zítra ale můžete být, budete-li následovat vnitřní cestu duchovní disciplíny.

Jsou studenti, kteří nevidí světlo hned, ale uvidí jej později. Ti, kteří jej vidí ihned, nevidí lepší nebo vyšší světlo než ti, kteří jej spatří až za několik měsíců. Jestliže nemáte schopnost určit, která cesta je v ten daný okamžik vaše, co uděláte? Přestanete docházet, protože si nejste jisti cestou nebo učitelem? Ne! Musíte pokračovat ve svém vnitřním pátrání se vší upřímností, kterou máte k dispozici. Nejste-li si jisti svou vnitřní duchovní cestou, prosím, zkuste vydržet na jedné cestě nejméně tři měsíce. Dny přechází v týdny a týdny v měsíce velmi rychle. Jestliže s důvěrou a oddaností následujete soustavně jednu cestu tři měsíce, a jestliže dojdete k závěru, že tato cesta není míněna pro vás, mohu souhlasit s vaším rozhodnutím. Pokud okamžitě ucítíte vnitřní jednotu s Mistrem a cestou, nepochybně máte štěstí. Ale v případě, že nemáte takové štěstí, pak bude cesta a Mistr během tříměsíčního průzkumu testovat vás a vy budete testovat je. Po třech měsících budete v pozici, abyste se moudře rozhodli, posoudili sami sebe a také posoudili duchovní cestu a duchovního Mistra. Jste-li upřímní a trpěliví ve svém pátrání a má-li duchovní Mistr pravou sílu, pak se během tří měsíců dovíte, jestli je, nebo není tato cesta míněna pro vás.

Pokud ale přijdete jednou na toto místo, jednou na tamto místo a jednou na úplně jiné místo, a poté se s pýchou rozhodnete, že tato nebo tamta cesta nejsou míněny pro vás, v tu chvíli děláte obrovskou chybu. Budete se jednoduše pohybovat z místa na místo jako moucha. Žádná cesta vás neuspokojí, protože ve skutečnosti nedáte žádné cestě šanci. Budete-li se stále pohybovat tímto netrpělivým způsobem, kdo je potom ten, kdo ztrácí? Ne cesta nebo učitel. Opravdový duchovní vůdce nikdy nebude ten, kdo ztrácí, když jej nepřijmete, protože on je naprosto ztotožněn s tím Nejvyšším. Tím, kdo ztrácí, je ten, kdo plýtvá svým drahocenným časem a nedokáže poznat správnou cestu, správného učitele a konečný Cíl. Někteří, kteří dělají takové věci, budou stále upřímně hledat, ale mnozí naprosto ztratí zájem o duchovní život. Z mnoha snad jeden nebo dva skutečně najdou svou cestu, ale většina bude navždy tápat v temnotách.

Jestliže skutečně chcete Boha, prosím, upněte se na jednu cestu na dostatečně dlouhou dobu. Upřímný student musí něco získat z každé cesty a od každého učitele. Tento přínos se jmenuje inspirace. Avšak vlastní učitel hledajícího bude schopen hledajícího vzít dál za inspiraci a zažehnout v něm plamen aspirace. To je něco významného. Skutečnost, že učitel zažehl v hledajícím plamen aspirace, ukazuje, že má značný zájem na realizaci hledajícího, které musí být dosaženo. Učitel bude hrát svou roli prostřednictvím svého vnitřního zájmu, soucitu, lásky a požehnání. Student musí hrát svou roli prostřednictvím své vnitřní dynamické upřímnosti a neustálým pláčem po lepším životě, po skutečném duchovním životě. To je život, který nás učiní opravdu šťastnými, život, který nám umožní mít mír mysli, život, který nás nakonec sjednotí s nejvyšším Absolutním.