Nevědomost a poznání
Nevědomost a poznání jsou překvapeny, když zjišťují, že mají stejného učitele — zkušenost. Zkušenost je výsledkem činu nevědomosti nebo činu poznání, tak jak může být zkušenost učitelem nevědomosti a poznání? Když uděláme něco špatně, získáme zkušenost — to je výsledek špatného jednání. Když uděláme něco správně nebo božsky, také získáme zkušenost — to je výsledek správného jednání. Zkušenost je výsledkem jednoho činu, ale stává se učitelem příštího činu. Je jako duchovní Mistr, realizovaná duše. Prochází oběma — nevědomostí i poznáním, a je mimo obě — nevědomost i poznání. Zkušenost vede nevědomost a poznání k vyššímu světlu.V Upanišadách se říká:
  Ten, kdo zná a chápe nevědomost a poznání jako jedno, míjí díky nevědomosti sféru smrti a díky poznání dosahuje věčného Života a zhluboka upíjí Světla Nesmrtelnosti."
  — Íša upanišada, verš 11
Bůh je skutečná zkušenost; přijímáme Jej podle svých vlastních schopností a vnímavosti. Vnímavost je uvnitř, schopnosti jsou vnější. Čím více můžeme získat, tím větší schopnosti budeme mít k projevení Jeho Světla zde na zemi.
Nevědomost nevidí ve všem světlo a pravdu. Poznání vidí světlo a pravdu ve všem a ve všech. Tohoto světla a pravdy může mít jeden člověk nekonečně málo, jiný zase nekonečně mnoho. Každá lidská bytost je plná nevědomosti, ale někteří jí mají více než jiní. Osvobodit se z nástrah nevědomosti není jednoduchý úkol. Proto musí člověk vstoupit do duchovního života. Duchovnost je odpovědí.
Přijde čas, kdy člověk bude muset překonat dualitu — nevědomost i poznání. Když člověk dosáhne toho Nejvyššího, vidí, že to Nejvyšší zahrnuje obojí, temnotu i světlo, a zároveň obojí překonává. To Nejvyšší je vždy překonávající se svět Za.