Vnitřní závod

Dosažení něčeho, jeho vykonání a stanutí se něčím znamená získat obrovskou radost. Pokud dokážeme dělat ty nejsložitější věci, přirozeně tím nejvíce dosahujeme, nejvíce nabízíme a nejvíce se stáváme. Nejjednodušší věcí na světě je začít na někoho žárlit, cítit nejistotu a být v depresi, zpychnout nebo se stát nebožským. Takové věci dokáže dělat každý. Vidět však Boha uvnitř někoho jiného je nanejvýš obtížné. Nejjednodušší věci dokáže dělat každý a téměř každý je i dělá, ale nejobtížnější věci — kolik lidí je dělá nebo je dělalo? Kolik lidí od začátku stvoření realizovalo Boha?

Všichni z vás jste natolik moudří, abyste znali cenu realizace Boha, toho nejobtížnějšího, co je třeba vykonat. Proto jste tady. Realizovat Boha je jako dokončit závod na 400 metrů, zatímco jednat nebožsky nebo si uchovávat nebožské vlastnosti je jako uběhnout jeden metr. V okamžiku, kdy jste začali svou cestu, jste dosáhli svého cíle. Ale pokud pokračujete v závodě na 400 metrů, máte za okamžik za sebou jeden metr, pak dva, tři, čtyři, pět a další, až dosáhnete cíle. Na cestě za sebou necháváte první metr, který byl vaší žárlivostí. Necháváte za sebou druhý metr, který byl například vaší nejistotou. Necháváte za sebou třetí metr, který byl třeba vaší pýchou a domýšlivostí a tak dále. V okamžiku, kdy dosahujete cíle a sjednocujete se s cílem, všechny metry, které jste na své cestě urazili, jsou daleko za vámi.

U mnoha hledajících je potíž v tom, že ačkoliv začali svou cestu, necítí nezbytnost dosažení cíle. Prostě si ráno vyjdou na procházku a užívají si čerstvého vzduchu. Pouze pokud cítíte, že je nezbytné dorazit do cíle, budete v neustálém a dynamickém pohybu. Cíl je 400 metrů daleko, a jakmile urazíte jeden metr a vy cítíte obavy z toho, že nedosáhnete cíle, že cíl je příliš daleko a rozhodnete se vzdát, potom se budete muset vrátit na startovní čáru. Když budete chtít příští týden nebo příští rok znovu běžet, musíte startovat tam, kde jste začali minule.

Jestliže v duchovním životě opustíte na dost dlouhou dobu svou cestu kvůli žárlivosti, nejistotě nebo z jakéhokoliv jiného nebožského důvodu, jste také ztraceni. Pokud se v běžném životě zastavíte na jakémkoliv místě, velmi často na něm několik měsíců nebo i let zůstanete. V duchovním životě to tak však není. Pokud jste udělali v duchovním životě značný pokrok, nevědomost se začne strašně bát, že vás ztratí. Když zastavíte, nevědomost vás táhne tak silně zpět, že se vrátíte dál než k původnímu výchozímu bodu. Proč? Protože nevědomost je jako tygr. Po celou dobu se vás chce zmocnit a jen čeká na příležitost. Ten, kdo přijal duchovní život, pohrozil nevědomosti. Ona nyní čeká na odvetu.

Nevědomost je jako někdo, kdo má na starosti místnost, ve které žijete mnoho let. Když chcete vyjít z pokoje, hlídá jeho dveře a vyhrožuje vám. Říká: „Kam jdeš? Byl jsi zde tolik let. Nemůžeš odejít!“ Vyhrožuje a straší vás, ale zároveň se bojí, že opravdu pokoj opustíte. Skutečně se bojí, že zítra můžete zmizet a oloupit ji o část její moci. Jakmile jste úplně pryč, ví, že vás nebude schopna dostihnout a znovu vám poroučet. Jestliže přestanete na malou chvíli bojovat a odevzdáte se jí, nevědomost okamžitě zabouchne dveře, zamkne je a všechno více zabezpečí, abyste to při dalším pokusu o útěk měli složitější.

Když nevědomost vidí, že je někdo velmi slabý, nevěnuje mu pozornost, protože ví, že se nepokusí odejít. Je tak slabý a letargický, že je zbytečné se s ním trápit. Ví, že dokud spí, je nejlepší ho nevyrušovat. Ale v okamžiku, kdy se probudí, snaží se ho zastrašit, protože pouhé jeho probuzení nevědomost děsí.

Teď, když jste vstoupili do duchovního života, a jste trochu probuzeni, prosím ciťte, že vyhrožujete nevědomosti, že se vymaníte z jejích sítí, že opustíte moře nevědomosti. Proto se vás snaží nanejvýš mocně pohltit. Pokud jeden den vynecháte svou meditaci, prosím ciťte, že síla nevědomosti vzrůstá. Můžete si myslet, že jeden den není důležitý, ale to je omyl. Jakmile vaše aspirace ochabne na jediný den, vaše vnitřní síla klesá a síla vašeho nepřítele — nevědomosti — vzrůstá. Pokud aspirujete pravidelně a poctivě, síla nevědomosti klesá. Dokážete-li toto cítit, nebudete nikdy lhostejní ke své duchovní disciplíně. Budete brát svůj duchovní život vážně a budete velmi, velmi pravidelní.

Vaše meditace a obětavá oddanost se svou důležitostí vyrovnají. Upřímná a oduševnělá oddanost není v žádném případě podřadná meditaci. Na druhou stranu, pokud dokážete mít dobrou meditaci, je to zároveň i způsob oddanosti. Jdou společně, jako rub a líc stejné mince. Pokud oddaně sloužíte svému duchovnímu Mistrovi ve vnějším světě, je to nejlepší způsob meditace. Jestliže oddaně sloužíte, v tu chvíli ciťte, že meditujete na praktické úrovni, ve fyzickém světě. Na druhou stranu, meditujete-li nanejvýš oddaně a oduševněle, oddaně sloužíte Mistrově misi tím, že sloužíte Bohu ve vnitřním světě.

Vy už nespíte. Jste probuzeni, ale nepamatujete si, že máte cíl, místo určení. Úplně jste na tuto skutečnost zapomněli. Pokud neběžíte k cíli, nevědomost cítí, že váháte, ztrácíte odvahu, slábnete. To je ta nejlepší chvíle, aby se vás zmocnila a uložila vás znovu ke spánku. Toto se nevědomost snaží dělat. Proto prosím, buďte velmi opatrní, velmi stateční, velmi stálí ve své aspiraci. Prosím, meditujte pravidelně a pravidelně služte Nejvyššímu v lidstvu. Pokud tak budete činit, vyhrajete bitvu s nevědomostí, dosáhnete cíle svého vnitřního závodu.