Odhodlanost

To, čeho má Bůh v nekonečné míře, je sestupující Soucit. To, čeho má člověk ve velmi omezené míře, je rostoucí odhodlání. Ale přesto, že je rostoucí odhodlání velmi omezené, je velmi cenné jej vlastnit.

Bůh má nesčetně božských vlastností. Ze všech Jeho božských vlastností je zdaleka nejlepší Jeho Soucit. I člověk má pár dobrých vlastností. Ze všech těchto dobrých vlastností je zdaleka nejlepší odhodlanost. Naplněním odhodlanosti získává to, čeho chce dosáhnout.

Když vidíme člověka s odhodlanou vůlí, cítíme, že nemá žádnou pokoru, že je arogantní, egoistický, autokratický, prosazuje sám sebe a tak dále. Cítíme, že pokora a odhodlanost se naprosto liší. Je to však tím, že nerozumíme významu pokory. Když používáme termín „pokora“, často cítíme, že někdo byl ponížen někým jiným. Ale pokora je pocit nejsladší jednoty. Nemá nic společného s ponížením. Ponížení znamená, že někdo po nás šlape a dívá se na nás spatra. Zatímco opravdová pokora znamená, že se dokážeme sjednotit s vědomím něčeho nebo někoho. Jsme-li pokorní, druhý člověk ihned otevírá dveře svého srdce, abychom mohli vstoupit do jeho srdce a on mohl vstoupit do našeho. Jsme-li pokorní, otevře nám své srdce celý svět, protože svět cítí, že máme ochotu a vnímavost mít ho ve svém vlastním srdci i přes nespočet nebožských vlastností, které má. V božské pokoře můžeme spatřit skutečné odhodlání, které je založeno na jednoduchosti, upřímnosti, čistotě a pokoře.

Tato vlastnost, kterou v každodenním životě označujeme odhodláním, se ve vnitřním nebo duchovním světě nazývá silou vůle. Skutečná síla vůle vychází z nejniternějších zákoutí našeho srdce, kde se nachází naše duše. Není výsledkem fyzické mysli; pochází přímo z duše. Světlo duše pracuje v našem vnějším životě jako síla vůle, aby něčeho na zemi dosáhlo nebo aby něco projevilo. A tato síla vůle duše je plná božské pokory, která přichází přímo od Nejvyššího.

Co může síla vůle udělat? Dokáže odstranit veškerý náš zmatek — zmatek ve fyzickém, vitálnu, mysli a srdci. Jak je možné, že nerealizoval Boha každý? Proč je na zemi tak málo duchovních Mistrů a realizovaných duší? Je jen jediný důvod. Je to zmatek buď v mysli, vitálnu, fyzickém nebo v našem vnitřním bytí. V okamžiku, kdy je závoj zmatku odstraněn, vidíme Zlatou Tvář Nejvyššího uvnitř nás.

Co ještě naše síla vůle dokáže? Tato síla, která je světlem duše, dokáže dříve než okamžitě proniknout do skutečnosti. Klepeme na dveře skutečnosti se svou upřímností, svou čistotou, aspirací, zasvěcením a oddaností. Klepeme na dveře skutečnosti, ale může trvat pár dní nebo i měsíců, než se nám tyto dveře opravdu otevřou. Když však na ně zaklepe božská odhodlanost, božská síla vůle, dveře se hned zeširoka otevřou. Proč? Bojí se skutečnost lidské odhodlanosti? Ne! Skutečnost ihned otevře své dveře síle vůle, protože najednou vidí dvě věci. Vidí, že síla vůle má schopnost ztělesnit skutečnost, zatímco jiné vlastnosti nemusí mít nezbytnou sílu ihned ji ztělesnit, pokud je jim vnucována. Skutečnost také vidí, že když chce projevit sebe sama na zemi, je to lidská síla vůle přeměněná v božskou sílu vůle, která se ujímá výzvy, aby pomohla. Ostatní božské vlastnosti člověka váhají. Když se skutečnost chce jejich prostřednictvím projevit, mají pocit, že nedozrál ten správný čas. Říkají: „Připravujeme se. Prosím, dejte nám ještě trochu času.“ Ale když skutečnost přijde k síle vůle, cítí obrovskou radost a blaženost, protože vidí, že lidská síla vůle je připravena naložit si ji na svá bedra a nosit ji sem a tam.

Pokud přijde Bůh a postaví se přímo před nás, řekneme se svou čistotou: „Ó Bože, jsem Ti nanejvýš vděčný za to, že jsi mi dal čistotu.“ Se svou pokorou řekneme: „Ó Bože, jsem Ti nanejvýš vděčný za to, že jsi mi dal pokoru.“ Se svým mírem řekneme: „Ó Bože, jsem Ti nanejvýš vděčný za to, že jsi mi dal mír.“ Budeme projevovat vděčnost, ale stále budeme cítit určité váhání, když budeme používat tyto vlastnosti. Budeme cítit, že možná nejsme dostatečně pokorní, možná nemáme dost míru. Místo toho bychom navenek či uvnitř měli říci: „Ó Bože, mám tyto vlastnosti, teď mě použij.“ Máme-li však sílu vůle, ihned řekneme: „Ó Bože, dal jsi mi čistotu, mír a další božské vlastnosti. Nyní jsem připraven Ti sloužit. Prosím, řekni mi, co mohu učinit.“

Ať je naše síla vůle jakkoliv slabá v porovnání s Boží neoblomnou silou Vůle, lidská síla vůle řekne: „Bože, jsem připraven Tě naplnit. Prosím, řekni mi, co bych měl udělat. Chci být Tvým nástrojem, Tvým dynamickým hrdinou a bojovníkem. Má síla může být omezená, ale tuto omezenou sílu jsem připraven použít. Chceš se posadit na má ramena? Pak se posaď. Chceš, abych za Tebe běžel? Pak poběžím. Chceš-li mě přimět, abych něco udělal, udělám to. Mohu si na své cestě polámat nohy, ale udělám pro Tebe to nejlepší.“ Toto odhodlání, tato síla vůle, se nikdy, nikdy nebude bát cokoliv udělat nebo cokoliv říci. Ví, že jeho síla vystupuje do popředí z duše a ta má Boha za svého zcela vlastního.