Vděčnost

Vděčnost je, když má někdo zájem o Nejvyššího. Tak jako se Nejvyšší zajímá o nejnižší, stejný zájem by mělo mít nejnižší o Nejvyšší. Můžeme se zeptat: „Co můžeme se svým zájmem pro Boha udělat?“ Musíme vědět, co Bůh cítí, když žijeme obyčejným, nebožským, zvířecím životem. Odpověď je, že se bude cítit špatně. Bude cítit, že neděláme žádný pokrok a že zdržujeme Jeho Projevení. Náš zájem o Nejvyššího nám dá pocítit, co můžeme dělat, a tou věcí je nabídnout vděčnost. Toto je jeden způsob, jak se podívat na vděčnost.

Existuje i jiný pohled, jak vidět vděčnost. Když jsme již skoro zcela na dně, naše naděje, naše pýcha, všechno, co máme, je rozdrceno a rozbito. Ale spatříme-li uvnitř naší naprosté beznaděje, bezradnosti, zničení a zklamání záblesk naděje, záblesk světla, tak tato naděje nebo toto světlo je vděčnost. Tato troška světla přitáhne jako magnet vyšší sílu, která do nás vstoupí a zachrání nás. Ve chvíli, kdy máme tento magnet, tak nám přitáhne dolů více Boží Milosti a Boží Lásky. Tím magnetem je náš vnitřní pláč — naše vděčnost přinášející seshora víc Lásky.