Jak můžeme překonat skleslost, která se dostaví, když se pokoušíme setrvat v mnoha činnostech a fyzicky se tím tempem vyčerpáme?

Sri Chinmoy: Proč bychom měli být skleslí? Skleslost není nic, co by nám mohlo pomoci. Cokoliv, co nám nepomáhá, nesmíme brát jako svého přítele. Vezměme skleslost jako svého nepřítele. Jakmile ji jednou považujeme za svého nepřítele, nedovolíme jí vstoupit do našeho systému. Právě teď však cítíme, že skleslost je v našem životě cosi nezbytného. Je to cosi velmi příjemného. Občas nám frustrace dává radost. To jsou ale všechno negativní věci.

Jsme-li skleslí, musíme ihned pocítit, že do našeho systému vstoupil nepřítel. Všichni jsme Božími dětmi a nemáme nepřátele. Musíme ovšem vědět, že v této chvíli jsou věci, které nám stojí v cestě a které nás mohou učinit bezmocnými. Nejlépe je tedy brát je jako nepřátele; tímto způsobem budeme vždy bdělí. Jakmile tyto síly porazíme, už to v tu chvíli nebudou naši nepřátelé; nebudou mít žádnou sílu. Právě teď je však skleslost, frustrace a deprese mocnější než my a my je musíme brát jako své nepřátele. Když je porazíme, potom se stanou našimi.

Naše dobré kvality jsou velmi často zajaty nebožskými kvalitami. Ráno máme aspiraci vstát, ale potom přijde letargie a my nevstaneme do sedmi nebo osmi hodin. Špatné síly tedy zvítězily. Na druhou stranu, pokud dobré síly zvětší naši aspiraci vstát brzo ráno, pak přestože přijdou špatné síly a pokoušejí nás, abychom spali pár minut navíc, přesto vstaneme. Tehdy je letargie poražena.

Dokud tedy skleslost a ostatní špatné síly neporazíme, musíme je považovat za své nepřátele. Co dělá nepřítel? Nepřítel nás udržuje bdělé, nepřítel nás zdokonaluje. Přítel nás nezdokonaluje; je to nepřítel, který nás zdokonaluje. Řekli jste milióny lží, pravda; ale váš přítel vás neupozornil na jedinou lež, na jedinou vaši slabost. Takovou věc váš přítel neudělá. Je-li to opravdu duchovní přítel, potom na to může poukázat, ale pokud je to obyčejný přítel, řekne jen: „Ne, když mu to řeknu, jenom ho zraním a ztratím ho.“ Duchovní Mistři jsou skutečnými přáteli svých žáků. Velmi často nevybírají svá slova. Řeknou žákům, co je jejich slabostí. Mistr řekne žákovi: „I když tě jako jednotlivce ztratím, Bůh tě neztratí. Nechť se tedy Bůh o tebe postará.“