Připadá mi, že je snadné mít dětský pocit, pokud má člověk duchovního mistra, žije v duchovním společenství a má zajištěny všechny své potřeby. Ale co někdo, kdo žije ve světě jako samostatný člověk?

Sri Chinmoy: Proč lidé vstupují do duchovního společenství? Protože je to jednodušší. A proč se lidé stýkají s jinými duchovními lidmi? Protože je to jednodušší. Vždy existují příležitosti a způsoby, které nám představují menší potíže, méně problémů. To, co říkáte, je naprosto pravdivé. Šrí Rámakrišna říkal, že jsme všichni děti. Než realizujeme Boha, hrajeme si s nevědomostí. Po realizaci Boha si hrajeme s Moudrostí. Pokud budeme moudří, půjdeme tam, kde se věci, které chceme, dají snadněji dosáhnout. Nezáleží na tom, kolik bohatství dostáváme, jak moc jsme oceňováni, jak moc jsme obdivováni ve vnějším životě; takto nezískáme velké uspokojení. Ale pokud dostaneme trošku lásky, míru, světla, blaženosti a zájmu z vnitřního života, získáme všechno. Troška vnitřní pravdy je nekonečně silnější, přesvědčivější a více naplňující než nekonečné bohatství vnějšího života. Pokud si to hledající uvědomí, přirozeně bude hledat duchovního Mistra a spojí se s duchovními lidmi. V duchovní komunitě je mnohem jednodušší být dětský. Tam budete mít Mistra, jehož zájem můžete neustále cítit. Pak to bude jednodušší, nekonečně jednodušší.

Ale i člověk, který žije ve světě, může mít dětský postoj vůči Bohu. Být dětský neznamená být dětinský. Ve svém jednání s kultivovaným světem můžeme být prostí, upřímní a spontánní, aniž bychom byli hloupí nebo pošetilí. Můžeme mít přirozenou víru v Boží ochranu a vedení, i když žijeme a pracujeme v běžném světě. Proto musíme cítit, že bez ohledu na to, co děláme, je to Bůh, který nám ze svého nekonečného Soucitu dal tuto práci, je to On, který nám dává potřebnou schopnost uspokojivě pracovat a práci si udržet, a je to On, který nám umožní najít jinou práci, pokud ztratíme tu, kterou máme. Tento druh dětské víry není bláznovstvím. Zdaleka ne. Je to spontánní důvěra dítěte ve svého otce nebo matku. Tento druh pocitu nikdy nebude stát jako překážka v našem životě ve vnějším světě.

Pokud člověk nezaujme dětský postoj, jeho rychlost se sníží. Je to dítě, které může být neustále tvarováno. Dítě je jako kus božské hlíny. Může být snadno tvarováno do něčeho božsky krásného. Ale pokud se člověk řídí duchovním životem a zároveň se snaží udržet si svou nezávislost, nedosáhne velkého pokroku. Je pouze Jeden, kdo je skutečně nezávislý, a to je Bůh. Čím více na Něm můžeme být závislí, tím rychlejší bude náš pokrok. Neexistuje žádná lidská individualita; existuje pouze božská individualita. To, co nazýváme lidská individualita, nepřetrvá. Bez ohledu na to, jak tvrdě se o to snažíme, musíme to nakonec vzdát, pokud se upřímně chceme stát blízcí Bohu, jedním s Bohem. Pokud se pokusíme rozšiřovat svou lidskou osobnost, velmi brzy praskne jako balón. Ale Božská individualita, která je nejvyšší, nejvyšší Osobnost, je již nekonečně rozsáhlá. Může zahrnovat všechny naše lidské individuality. Když odevzdáváme svou lidskou individualitu, neznamená to, že se stáváme otrokem. Jen sami sobě dovolíme, abychom se utvářeli tak, jak nás chce Nejvyšší. Osobnost Mistra nevstupuje do studenta. Mistr již dlouho předtím věnoval svou individualitu Nejvyššímu Supreme. Nyní je to vůle Nejvyššího, kterou vykonává, když vede a formuje své žáky.