Každý den nový pokus¹⁹

Víme, že po duchovní cestě jsme již urazili stovky, tisíce, miliony, miliardy nebo dokonce biliony mil. Někteří lidé urazili během let mnoho, mnoho mil. Měli mnoho, mnoho inkarnací. Na druhou stranu někteří lidé urazili v duchovním životě jen deset, dvacet, třicet nebo čtyřicet mil.

Ale nehledě na to, kolik mil máme za sebou, musíme zapomenout na vzdálenost, kterou jsme urazili za ta léta silou své modlitby a meditace. Každé ráno musíme učinit nový pokus, čerstvý pokus, vyletět trochu výše, ponořit se trochu hlouběji a dostat se trochu dál. Učiníme naprosto nový pokus, ať je naše výška jakákoliv.

Když se brzy ráno podíváme na květinu, máme z toho velkou radost. Později odpoledne nebo večer možná uvidíme, že květina uvadla. Ale každý den musíme cítit, že rozkvétá nová květina. Když se modlíte brzy ráno, rozviňte si ve chvíli, kdy jste tou nejkrásnější a nejčerstvější květinou, skálopevnou vnitřní vůli. Ciťte, že jste jen vy a vaše vnitřní existence, vy a Bůh. Neexistuje žádný vnější svět, dobrý či špatný, žádná třetí osoba s dobrými či špatnými zprávami — ne! Jste jen vy a před vámi je vaše vlastní Nejvyšší, vaše vlastní Nejvyšší.

Pokud je těžké představit si vaše vlastní Nejvyšší, můžete za své Nejvyšší považovat moji Transcendentální fotografii. Až odejdu na onen svět, budu moci říci, že pokud jsem světu něco dal, byla to moje Transcendentální fotografie. Je pravda, že jsem před několika lety překonal její výšku. Vždycky říkám, že i Sám Nejvyšší dělá pokrok. Tato myšlenka je pro mysl neuvěřitelná. Je Nekonečný, je Věčný a je Nesmrtelný. Ale přesto, ve své Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti dělá pokrok, pokrok. Kdo jsem já ve srovnání s Ním?

Vždycky říkám, že představivost je skutečnost sama o sobě. Teď je zahalená, ale v budoucnu se odhalí. Je-li pro vás těžké představit si své vlastní Nejvyšší, ještě jednou si přeji říci, že má Transcendentální fotografie je dostačující. Považujte Transcendentální fotografii za své vlastní Nejvyšší. Čím více budete myslet na moji Transcendentální fotografii jako na své Nejvyšší, tím silnější budete ve svém duchovním životě. To je váš nejzazší cíl: dosáhnout takového vědomí. Když ale zjistíte, že je pro vás těžké zcela se ztotožnit s Transcendentální fotografií, pak myslete na sebe, kde jste právě teď, a jděte o krok kupředu, o krok nahoru a o krok dovnitř.

Nikdy nepovažujte duchovnost za něco starého. Naše potíž je, že jakmile považujeme duchovnost za něco starého, jakmile si řekneme: „To jsme již studovali,“ ztratíme radost. Když řeknu, že jsem studoval angličtinu například čtyřicet let, co víc ještě potřebuji znát? Pro mě je to konec, v anglickém jazyce už neudělám žádný pokrok. Ale já nepřemýšlím tímto způsobem. Proč se ještě teď obtěžuji naučit se několik těžkých slovíček? Protože jsem věčný student.

V duchovním životě je to úplně stejné. Každý den učiňte nový pokus. Vy víte, že jste na duchovní cestě pokročili. Po mnoho let děláte pokrok. Ale nepřemýšlejte stále o tom, čeho jste dosáhli. Buďte ve svém Nejvyšším. Podívejte se na mou fotografii a ponořte se hluboko dovnitř.

Když se díváte na moji Transcendentální fotografii, usmívejte se ze své duše nebo plačte ze svého srdce. To jsou dvě věci, které můžete udělat. Pokud v tu chvíli dokážete cítit, že jste duše — ne tělo, ne vitálno, ne mysl, pak se na Transcendentální fotografii usmějte. Ale pokud cítíte, že jste srdce, pak plakejte. Plakejte, plakejte, plakejte co nejoduševněleji a nejbezmocněji, jak je to jen možné. Jste-li v duši, usmějte se na Nejvyšší, na Nejvyššího. Jste-li v srdci, plakejte jako nemluvně. Toto jsou dva způsoby, jak můžete dosáhnout toho Nejvyššího.