Krása a čistota vděčnosti²²

Rok má tři sta šedesát pět dnů. Rok má dvanáct měsíců. Každý měsíc má čtyři týdny a něco málo. Každý týden má sedm dnů. Zajímalo by mě, jestli je mezi námi někdo, kdo nepodmíněně nabídl našemu Pánu Milovanému Nejvyššímu sedmkrát vděčnost — nepodmíněnou vděčnost, sedmkrát, nanejvýš oduševněle. Pochybuji, že by někdo prošel touto zkouškou.

Někteří žáci jsou s námi mnoho, mnoho, mnoho let a snad zůstanou až do konce. V některých případech si myslím, že nenabídli nepodmíněnou vděčnost Vůli Nejvyššího ani jednou.

Jsme vděční, když uděláme něco velkého. Docela často vyjadřujeme svou vděčnost Nejvyššímu v přítomnosti jiných. Když takto vyjadřujeme vděčnost, víme, že v našem pocitu není ani za mák upřímnosti, ale když to říkáme ostatním, nutíme je cítit, že máme ryzí vděčnost. Ale v hloubi srdce víme, že naše vyjádření není upřímné, a cítíme, že je to jen naše osobní úsilí, které nám umožnilo dosáhnout něčeho velkého.

Je-li vděčnost upřímná, ryzí, oduševnělá a čistá, pak trvá, má dlouhý život. Ale není-li upřímná, pak je už od začátku bez života. V tuto chvíli nabízíme vděčnost, protože cítíme nebo se snažíme cítit, že v nás a naším prostřednictvím působí nějaké vyšší síly. Ale za pět minut dokážeme zapomenout na to, že tyto vyšší síly hrály v nás a naším prostřednictvím nejdůležitější roli. Cítíme, že jsme to my, kdo to udělal, a tak květina vděčnosti, vůně vděčnosti, krása vděčnosti našeho srdce umírá. Všechno, všechno umírá a mizí.

Někteří žáci, kteří jsou s námi již mnoho let, ještě Nejvyššímu nenabídli vděčnost a možná ji nikdy ani nenabídnou. Někdy mají pocit, že udělali chybu velkou jako Himálaj, když se připojili k cestě. Někdy obviňují svůj politováníhodný osud. Ale zamyslí se vůbec někdy nad svým životem jiným způsobem, božským způsobem? Co by se stalo, kdyby nepřišli na cestu? Během meditace se mohou, jestliže chtějí, na několik vteřin ztotožnit se svými přáteli, blízkými a kolegy, kteří nepřijali duchovní život, a zjistit, zda jsou jejich bývalí přátelé šťastnější než oni sami. Bůh jim rozhodně dá pocítit, že oni sami jsou nekonečně šťastnější.

Možná jste jen kapka, ale jste vědomá kapka ze srdce nekonečného oceánu. A protože jste vědomou kapkou, jednoho dne se určitě vrhnete do rozlehlosti oceánu. A pak se stanete oceánem samotným. Ostatní si nejsou vědomi, že jejich zdrojem je nekonečný oceán. Jste o krok napřed, protože jste si vědomi. Lidé, kteří jsou si vědomi, jsou rozhodně o krok napřed před lidmi nevědomými.

Můžete nyní namítnout, že je velmi těžké vyjádřit nepodmíněnou vděčnost, a můžete i říct, že ani nevíte, co nepodmíněná vděčnost je. Význam slova „nepodmíněný“ znáte ze slovníku: bez jakékoliv podmínky. Ale otázkou je, jak se dá provádět v každodenním životě? Přál bych si, abyste mysleli jen na jedinou věc: radost. Snažte se představit si ve svém životě radost. Vždycky říkám, že představivost je skutečnost sama o sobě, na jiné úrovni vědomí. Musíme ji jen snést dolů. Brzy ráno, když vstáváte, opakujte několikrát jméno Nejvyššího: „Supreme, Supreme“. Uvnitř mantry „Supreme“ se snažte ucítit radost. V tu chvíli si představte, že pijete něco sladkého. Opakujete jméno Nejvyššího, který je Zdrojem vašeho života, který je vaším Vším. Když říkáte „Supreme“, snažte se prosím cítit, že pijete něco velmi sladkého a chutného.

Když máte sladkost a radost v mysli a v srdci, je snazší nabízet cokoliv nepodmíněně. Podívejte se na dítě. V ruce drží krásnou květinu. A co dělá? Běží k vám a dává vám tu květinu. Neočekává od vás nic na oplátku. Proč k vám však přichází? Přichází, protože je šťastné. Uvnitř něj je radost, spontánní radost, a ono se chce s vámi o tuto vnitřní radost podělit. Neočekává od vás nic na oplátku, dokonce ani úsměv ne. Kdybychom měli stejně jako dítě spontánní vnitřní radost, dokázali bychom nabízet Nejvyššímu vděčnost.

Když děláme duchovní pokrok, můžeme si v každém okamžiku všimnout, že existuje hezká řádka božských věcí, které celé ty roky děláme. Tyto věci děláme jen proto, že nás Někdo inspiruje. Kdyby hluboko uvnitř nás nebyl někdo, kdo nás hluboce neinspiruje, budeme těmi, kteří si každý den, každou hodinu a každou minutu budou říkat o smrt. Ale Někdo nás inspiruje, Někdo doufá v nás a naším prostřednictvím, Někdo v nás slibuje Sám Sobě, že změníme svět. Ten Někdo je náš Pán Nejvyšší. Inspiruje nás, doufá, že pomocí naší oddané služby vytvoří nový svět a v každém okamžiku slibuje Sám Sobě, že s pomocí naší služby rozhodně vytvoří nový svět. Přemění dnešní svět ve svět bezmezné lásky, radosti a míru.

Když jen jednou ucítíte krásu, čistotu, Božskost a skutečnost vděčnosti, rozhodně v sobě ucítíte něco nesmrtelného. Pokud jste dokázali před pěti lety nabídnout vděčnost, nepodmíněnou vděčnost, zkuste si ten den, tu chvíli, přesně tu situaci představit.

V lidském životě neexistuje nic tak cenného jako vděčnost. Největší Silou Boha je Odpuštění a naší největší silou je vděčnost. Nejvyšší síla Boha je Síla Odpuštění, naše největší síla je síla vděčnosti. Bůh se rozdělil na dva. My lidské bytosti jsme Jeho představitelé na zemi. V souboji, ve hře jsou dva rovnocenní hráči: Bůh-člověk a člověk-Bůh. Bůh-člověk neustále používá Svou Sílu Odpuštění a člověk-Bůh by měl v každém okamžiku používat svou sílu vděčnosti. Potom bude Boží Hra dokonalá.

Ještě jednou bych rád řekl, že v lidském životě nemůže být nic důležitějšího a nic plodnějšího než vděčnost. Všechny naše špatné vlastnosti, všechny nebožské vlastnosti mohou být smyty a budou smyty oduševnělou vděčností. Ve vnitřním světě neexistuje zločin, který by Bůh neprominul, když vidí vděčnost, nanejvýš oduševnělou vděčnost, kterou Mu nabízíme za to, čím nyní jsme. Mohli bychom být nekonečně, nekonečně, nekonečně horší! A když mu nabídneme upřímnou vděčnost, učiní nás dříve nebo později, v Jeho vybranou Hodinu, nekonečně, nekonečně, nekonečně lepšími. Jedině silou vděčnosti budeme moci osvítit nebo odstranit všechny naše temné vlastnosti.

Vděčnost je nejbezpečnější cesta, jak dosáhnout nejvyššího cíle. V okamžiku, kdy nabídneme Nejvyššímu vděčnost, opustí nás mnoho, mnoho nebožských sil. Zmizí naše stížnosti na cestu, na jiné lidské bytosti, dokonce i na Samotného Nejvyššího. Vděčnost je nekonečně, nekonečně mocnější než všechny negativní síly, které si vědomě či nevědomě pěstujeme.

Proto drazí, chcete-li se zbavit svých negativních vlastností, musíte se modlit a meditovat. Ale vedle modlitby a meditace existuje nejvyšší tajemství, tajemství všech tajemství, jak porazit nebožské vlastnosti, které si vědomě nebo nevědomě pěstujeme. Můžete být nespokojeni s některými lidskými bytostmi, nespokojeni s cestou, nespokojeni s Mistrem, nespokojeni dokonce s Bohem Samotným. Ale chcete-li učinit sami sebe šťastnými, upřímně šťastnými, chcete-li vyrůst do štěstí, pak od této chvíle nabízejte jen vděčnost, vděčnost, vděčnost Nejvyššímu, protože jste na cestě a děláte správnou věc, když nabízíte vděčnost. Často, často se chcete upřímně osvobodit od trápení, úzkostí, žárlivostí, zklamání a dalších nebožských vlastností, ale nevíte, jak tento úkol provést. Přeji si říci, že od negativních sil se můžete osvobodit právě tak, že budete nabízet vděčnost Nejvyššímu. Až budete nabízet Nejvyššímu vděčnost, rozhlédněte se okolo. Kde jste viděli hustý les, kde jste viděli trny, tam uvidíte zahradu, tam uvidíte květiny.

Drazí, dejte mi svou nejlepší vlastnost, vděčnost, a já vám také dám svou nejlepší vlastnost, vděčnost. Použijme společně naši nejlepší vlastnost, abychom učinili náš Zdroj — Nejvyššího — šťastným.

Vděčnost, vděčnost.