Moudrý chlapík
Dnes ráno jsem šel nakupovat do nákupního střediska. Databir mě tam zavezl a Vidhu byl vybraným spolucestujícím na zadním sedadle.V jednom obchodě jsem si prohlížel knihu zvanou Jak se stát občanem U.S.A. Má duše mi říkala, abych tím neztrácel čas, protože nechce, abych se stal občanem U.S.A. Ta kniha obsahovala tolik informací, které se člověk musí naučit, pokud se chce stát občanem U.S.A.: jaké je hlavní město státu, kolik členů je v senátu a v kongresu a další. Jak si lidé mohou pamatovat všechny tyto věci.
Jedna starší paní, kolem sedmdesáti let, se mě zeptala: „Odkud pocházíte?“
Odpověděl jsem: „Z Indie.“
Zeptala se: „Máte zelenou kartu?“
Řekl jsem: „Ano, mám zelenou kartu.“
A ona se zeptala: „Teď se chcete stát občanem?“
„Ne, ne.“ Odvětil jsem.
Poté jsem se otočil a začal si prohlížet knihy v oddělení náboženství. Koupil jsem si nějaké knihy o Sokratovi, Buddhovi a Kristovi. Rovněž jsem tam viděl malou brožuru od Thomase Mertona. Vidagdha o něm psala svou disertační práci.
Ta paní mě stále sledovala. Uviděl jsem jednu ze svých knih, Fontánové srdce moudrosti. Cenovka překrývala slovo „moudrost“ a já se pod ní pokoušel titul přečíst. Ta paní viděla, jak se snažím titul přečíst, a řekla: „moudrosti“. Poté dodala: „Od Sri Chinmoye – moudrého chlapíka Sri Chinmoye.“
Byl jsem tím docela pobavený a jen jsem se na ni usmál. Neměl jsme to srdce jí říct, že ten moudrý chlapík jsem já.
27. března 1988
