Nakupování prašádu

Dnes jsem šel do pekárny koupit sušenky ve tvaru srdíček na prašád. V tom obchodě jsem byl už tolikrát a personál se obvykle choval velmi pěkně, ale tentokrát mi nikdo nevěnoval žádnou pozornost.

Zatímco jsem tam byl, jeden mladý chlapec kolem čtrnácti či patnácti let si vzal z výlohy zmrzlinový kornout a bez placení ho začal jíst. Jedna paní o tom šla dovnitř informovat vedoucího. Po chvíli vyšel ven muž zavalité postavy.

Chlapec nezačal utíkat pryč. Jen beze strachu vyšel z obchodu. Byl tak drzý. V obchodě byli další dva nebo tři zákazníci, ale ti jen přihlíželi.

Dalších pět minut mě nikdo neobsloužil. Nakonec jsem řekl: „Potřebuji 200 těchto sušenek.“

Odpověděli mi, že nemají čas je počítat. Poté jsem požadoval čtvrt libry sušenek.

Zeptali se: „Proč potřebujete čtvrt libry?“

Odpověděl jsem: „Spočítám si, kolik sušenek je ve čtvrtině libry, a tak zjistím, kolik liber musím koupit, abych jich měl celkem 200.“

Na to odpověděli: „Tomu nerozumíme.“

Nakonec jsem získal svých 200 srdíčkových sušenek.

30. dubna 1988