Založené brýle

Když stojím ve frontě na placení a slyším slovo „kreditní karta“, jdu pryč. Dnes jsem měl takové štěstí! Stará paní ve frontě přede mnou řekla „v hotovosti!“

Zatímco prodavač počítal nakoupené zboží, chudák paní si odložila brýle a vložila je do pouzdra. Zapomněla ale vrátit pouzdro do kabelky a odešla bez něj. Viděl jsem, co se přihodilo, a tak jsem brýle vzal a snažil se ji najít. Já ale pokulhávám a nemohu chodit moc rychle a ani jsem nevěděl, kterým směrem se vydat. Modlil jsem se k Bohu, abych tu paní našel.

Poté jsem ji uviděl procházet se pouhých pět nebo šest metrů ode mě. Trochu jsem zapochyboval, zda je to opravdu ona, a tak jsem se zeptal: „Je to vaše?“ Byla tak šťastná. Řekla mi: „Takové věci se mi stávají pořád. Jsem vám velmi vděčná.“

28. května 1988