O zamindarově chrámu¹

Byl jednou jeden poctivý, prostý muž. Pro jeho poctivost ho měl každý rád. Jednoho dne byl jeho dům vyloupen. Byl z toho velmi, velmi smutný. Ale protože byl velmi poctivý, jeho přátelé mu dali peníze, oblečení a všechno, co by jen mohl potřebovat. Jeho přátelé k němu byli tak laskaví, že měl brzy mnohem víc, než o co původně přišel.

Jeden jeho přítel byl docela bohatý a začal mu velice závidět. Řekl si: „Také povím lidem, že mi vyloupili dům.“

Té noci vynesl z domu všechen svůj majetek, vykopal jámu a zahrabal do ní všechny cennosti, peníze a drahé věci. Pak začal křičet, že jeho dům vykradli. Ale protože byl tak bohatý, lidé mu nevěnovali žádnou pozornost. Na rozdíl od toho prvního to nebyl dobrý člověk. Nikdo mu proto žádné peníze nedal. On ale pořád křičel a plakal, jako kdyby přišel o všechno.

Pak nevěděl, co má dělat. Všichni lidé ho sledovali. Cítil se bídně. Jenom čekal na chvíli, kdy bude moci všechny své cennosti zase vykopat. Řekl si: „Jelikož mi přátelé nic nedávají, přinesu si zase všechno zpátky domů.“

I stalo se, že chtěl jeden zamindar postavit chrám. Zamindar řekl: „Udělal jsem v životě mnoho, mnoho špatných věcí. Teď musím postavit chrám, aby se tam lidé mohli chodit modlit. Já tam budu chodit také.“

Protože si zamindar mohl dělat, co chtěl, dal bohatému muži trochu peněz a řekl: „Kupuji tento lán země.“ Boháč byl v koncích. Co mohl dělat?

Zamindar chtěl chrám postavit hned, a tak začal kopat. Najednou našel tolik peněz! Peníze, které dal bohatému muži, se s tímto nedaly srovnat.

Zamindar řekl: „Podívejte se na to! Už teď je ke mně Bůh velmi laskavý. Bůh ví, že tento chrám je pro něj. Stavím chrám, a proto mě Bůh obdarovává, protože dělám dobrý skutek.“

Zamindar si všechny cennosti odnesl. Měl pocit, že je s ním Bůh velmi spokojen, protože pro lidi staví chrám. Zamindar získal peníze a boháč, co chtěl lidi ošálit, všechno ztratil. I vy můžete být podvedeni, pokud chcete podvádět druhé.