O králi a pradlákovi

Žil kdysi jeden dobrosrdečný král. V jeho království žili lidé rádi a spokojeně. Kdokoli pro krále pracoval, byl velmi šťastný, a také král byl velmi spokojený se svými poddanými. Tento král měl zvláštního pradláka. Ten každý den vyzvedl prádlo z králova paláce a v noci je pral. Následujícího rána pak čerstvě vyprané prádlo zanesl králi. Král si jeho službu nadmíru pochvaloval.

Pradlák měl velkou rodinu a král mu dával náležitou mzdu. Ale v noci, poté, co dopral, si tento troufalec oblékal královy šaty a procházel se po ulicích, aby se ukázal. Lidé si mysleli, že patří ke královské rodině. Klaněli se mu a on se nadýmal obrovskou pýchou a radostí. Pak králův oděv zase vypral a pěkně vyžehlil a příštího dne ho zanesl králi.

Jednoho dne si král řekl: „Půjdu se podívat, jestli jsou lidé v mém království opravdu šťastní. Podívám se, jak žijí — jestli jsou to zloději, povaleči a rváči, anebo dobří, prostí lidé “ A tak vyšel z paláce v převlečení za žebráka. Najednou spatřil svého vlastního pradláka, jak si vykračuje po ulici v nádherném oděvu. Začal předstírat, že toho člověka neviděl, a odcházel pryč.

Pradlák však zvolal: „Hej, ty tam! Každý mi prokazuje úctu. A co ty? Copak nevidíš, že pocházím z královské rodiny? “

Král převlečený za žebráka opáčil: „Koho to zajímá?“

Pradlák zvolal: „Koho to zajímá? Potrestám tě! Copak nevidíš, že jsem člen královské rodiny? “

A král se smál a smál a smál. Co jiného mohl s tím člověkem dělat? Jakmile pradlák přišel k žebrákovi blíž, uviděl, že je to sám král. Rázem si uvědomil, co řekl. Zoufale se vrhnul ke královým nohám a začal bědovat: „Odpusťte mi, odpusťte mi, odpusťte mi! Tohle jsem dělal každou noc. Pak jsem vaše oblečení zase vypral a vyžehlil a zanesl vám je.“