Modlitba mé maminky

Jednou moje maminka navštívila divadelní vystoupení — my tomu říkáme jatra — vesnické divadelní společnosti. Můj bratr Chitta doprovodil naši maminku na toto vystoupení, aby se mohla podívat na život Sri Chaitanyi, našeho velkého bengálského duchovního Mistra.

V jistém místě příběhu Sri Chaitanyova matka hořce pláče, protože její syn skládá slavnostní slib, že se zříká světa a přijímá duchovní život. Moje maminka, přímo mezi lidmi v publiku, začala vzlykat. Bratr Chitta se ji pokusil utěšit: „Maminko, neplač! Sri Chaitanya byl své matce neposlušný, ale my takoví nikdy nebudeme. Budeme pořád s tebou. Nikdy se nezřekneme světa. Neboj se! Budeš mít vnoučata. Všichni se oženíme a budeme mít děti. Neplač, neplač.“

Moje maminka řekla: „Ty hloupý, hloupý, hloupý! Nechápeš, proč pláču. Pláču proto, že chci, aby všechny mé děti, synové i dcery, šly po duchovní cestě. Chci, aby všechny moje děti nevstoupily do manželství a staly se z nich sannyasové jako Sri Chaitanya. Toužím po tom, abyste všichni v tomto životě realizovali Boha! Vyslyší Bůh moji modlitbu?“

Takový byl vnitřní pláč mé maminky. Plakala po tom, aby její děti byly duchovní, aby se zřekly světa. Můj bratr si myslel, že se ztotožnila s matkou Sri Chaitanyi, která nechtěla, aby její syn odešel pryč.