Část I — Moje konzulární léta

Žádám o místo na indickém konzulátě

Když jsem 13. dubna 1964 přijel poprvé do Ameriky, byl jsem značně zmatený a bezradný. Bydlel jsem u svého hlavního sponzora Sama Spaniera a jeho přítele Erica Hughese na Greenwich Avenue č.43, v Greenwich Village.

Měl jsem ještě jednoho sponzora, a sice paní Annu Harrisonovou. Její sestra Jean měla dům v Baltimoru. Řekla mi, že bych tam mohl meditovat a Anna by tam mohla zvát hledající a žáky. To mě velmi potěšilo a byl jsem připraven jet do Baltimoru a žít tam.

Nicméně Kailash-ben, moje duchovní sestra z Ašrámu Sri Aurobinda na to řekla: „Ne, ne, ty musíš pracovat na indickém konzulátě.“ Řekl jsem jí: „Nemám žádné akademické vzdělání“, Ona sama jej totiž měla.

„Ujišťuji tě, že tam dostaneš práci.“ „To je nemožné“, odporoval jsem: „Indická vláda bude přinejmenším požadovat, abych byl bakalářem, jinak mi nedovolí, abych tam pracoval.“ „Alespoň to zkus“, ona na to.

Potom šla na konzulát, vyplnila patřičný formulář — vzala si jen můj podpis. Pohleďte na její zájem o mě. Jsem jí tak vděčný.

Za několik dní mě předvolali na konzulát. Překrásně jsem propadl u zkoušky z psaní na stroji! V ášramu jsem byl zvyklý psát 65 až 70 slov za minutu, ale zde jsem dosáhl jen 33 slov. Snad osm či devět měsíců jsem se psacího stroje ani nedotkl, nemluvě o všech možných druzích problémů, a tak jsem velmi půvabně selhal.

Řekli mi, že mě za deset nebo dvanáct dní předvolají znovu na přezkoušení. Můj přítel John Kelly mi koupil malý kufříkový stroj značky Hermes a já začal cvičit. Byl jsem si zcela jist, že za deset dní zkoušku udělám.

Dvanáct dní poté, co jsem propadl u první zkoušky, mi zavolala Yvonna, sekretářka pana Mehrotry, která pocházela z Karibské oblasti, z Jamajky. Požádala mě, abych přišel znovu na konzulát. Byl jsem tak šťasten, domnívaje se, že budu moci zkoušku opakovat. Ó Bože, nic po mně nechtěli! Kailash-ben jim předložila několik mých indických článků a básní, třebaže do mé přihlášky napsala, že nemám pro svou práci žádnou kvalifikaci. Pan Mehrotra byl milovníkem literatury a velkou autoritou přes indickou filozofii, kulturu a náboženství. Moje poezie se mu zalíbila.

Kromě mne zde bylo ještě pět dalších uchazečů o práci a dva z nich měli titul magistr. Mnoho Indů nemělo žádnou práci a zoufale chtěli v Americe zůstat, což bylo možné pouze prací na konzulátě nebo na indickém velvyslanectví. Byl jsem šestým kandidátem na toto místo a pan Mehrotra přijal mne, protože se mu líbily mé básně. Jeho nepředstavitelnou milostí jsem dostal práci.

Když jsem nastoupil do práce, řekli mi, že mě později znovu vyzkouší z psaní na stroji. Naštěstí či naneštěstí k tomu nedošlo.