Klidné místo pro oběd

Přímo před naším oddělením, pět nebo šest metrů od dveří, byla zasklená telefonní budka. Mnohokrát jsem v ní jedl svůj oběd, který pro mne připravovala Alo. Na oběd jsem měl jen deset nebo patnáct minut.

Ostatní chodili do kavárny v Central parku, která byla přes ulici. S výjimkou několika vzácných příležitostí jsem neměl dost peněz, abych tam mohl jít také.

Shivaram:

Guru a já jsme na konzulátě pracovali společně do srpna 1964, kdy jsem odešel. Guru obvykle s sebou do práce nosil dvě sladké tyčinky v papírovém sáčku. To byl jeho oběd. V poledne občas přišel za mnou a ptal se mne, jestli bych si s ním nešel při obědě popovídat o Bohu.

Tím měl Guru na mysli, že bychom mohli jít do parku, sednout si na lavičku a během řeči sníst jeho dvě tyčinky.

Shivaram:

Jednou jsme tak seděli ve velmi malém parku, jedli a povídali si o Bohu. Nevěděli jsme, že s tím parkem není něco v pořádku. Potom za námi přišli nějací lidé a řekli: „Je na vás vidět, že jste dobří lidé. Toto není dobré místo. Měli byste jít někam jinam.“ A tak jsme odešli.