Diplomatická privilegia

Když byl hlavním konzulem S.K. Roy, měli jsme dovoleno využívat jistá diplomatická privilegia, třebaže jsme nebyli diplomaté. Mohli jsme posílat dopisy do Indie s indickými známkami. Dopisy putovaly v diplomatických zavazadlech. Také jsme mohli dostávat šampaňské a cigarety. Guru těchto možností nikdy nevyužíval.

Poté, co se S.K. Roy vrátil do Indie a na jeho místo nastoupil Dr. S. Gupta, nám bylo řečeno: „Ne, nemůžete mít tato privilegia, zejména když nejste vládními úředníky.“ Tím všechno skončilo a mnoho lidí se kvůli tomu zlobilo.

Nic z toho se Gurua nedotklo, protože on těchto privilegií nikdy nevyužil.

Pan Ramamoorthy má pravdu. Nikdy jsem neposílal dopisy do Indie v diplomatickém zavazadle. Možná ale neví, že jsem na konzulát dostával stovky dopisů od mé rodiny. Bylo to pro ně levné, ale dopisy cestovaly déle. Dopisy měly indické známky. Z Pondicherry šly do Dillí. Z Dillí putovaly v diplomatickém zavazadle. Každý dopis, který posíláte na indický konzulát v New Yorku, musí jít přes Dillí.

Proč bych se jinak vracel na konzulát po večerech a o víkendech? Jen proto, protože jsem umíral touhou po dopisech od mé rodiny. Občas přicházely diplomatická zavazadla díky Air India v noci. Následujícího dne by dopisy dorazily na naše oddělení, ale moje očekávání a dychtivost čekat nemohly. Proto jsem chodil po večerech na konzulát kontrolovat došlou poštu. Dokonce i v sobotu, kdy byl konzulát zavřený, jsem přicházel s nadějí, že mi došel nějaký dopis. Sher Singh a já jsme otevírali zavazadla, jen abychom zjistili, zda je tam pro nás nějaká pošta. Docela často tam byl pro mne dopis. Potom jsem chvíli zůstal, četl si knihy z knihovny nebo jsem si povídal s mým přítelem.

Chtěl jsem, aby moje pošta chodila na konzulát, a ne na moji domovskou adresu. Bylo to pro moji rodinu levnější a moje domovská adresa se také často měnila, a proto jsem nevěděl, jestli bych vůbec jejich dopisy dostal.

Jednou ale na moji domácí adresu přišel telegram. To bylo tehdy, když zemřel můj nejdražší přítel Jyotish.