Vnitřní požehnání

Ve stejném oddělení jako já pracovala indická dívka jménem Vijaya. Pocházela z Jižní Indie, z Keraly, z rodiště našeho božského Shivaramy. Chovala se ke mně velmi hezky a laskavě, měla mě velmi ráda. Nějaký čas poté, co jsem opustil konzulát, se vdala a odešla ze zaměstnání. Když se jí narodilo dítě, chtěla, abych mu požehnal, protože podle ní jsem byl opravdový svámí, opravdový světec. Přinesla své dítě do mého domu, abych mu požehnal. Řekla: „Podívejte se, byli jsme v jednom oddělení a vy jste se teď stal svatým, stal jste se svámím.“ Byla velmi hrdá na to, že jsem Ind. Byla velmi milá a já jsem jejímu dítěti požehnal.

V roce 1981, když jsem přednášel a koncertoval v Kanadě, byla Vijaya zrovna v Torontu. Chtěla za mnou přijít, ale měla problémy s rodinou. Její muž mě má také velmi rád.

V Indii je zvykem, že když vidíte svámího, duchovního člověka, něco mu dáte. Vzala tedy obálku, napsala na ní „Pro Svámího“ a dala do ní padesát dolarů. Poslala mi ty peníze po Shivaramovi, aby mohla dostat vnitřní požehnání pro svou rodinu a pro sebe.

Dokonce i tenkrát, když jsem byl stejně jako ona mladším úředníkem, ve mně něco viděla.