Humajun zachraňuje Kamranův život

Když byl Humajunův otec na smrtelné posteli, Humajun mu slíbil, že bude vždy laskavý ke svým bratrům, Kamranovi, Askarimu a Hindalovi. Poté, co se Humajun stal mogulským císařem, jeho bratry ovládal nesmírná chtivost. Mnohokrát a mnohokrát jej zradili a chtěli ho svrhnout z trůnu. Ale Humajun jim znovu a znovu odpouštěl.

Když byl Humajunův syn, Akbar, ještě dítě, Kamran lstivě namířil jedno dělo tak, aby ho zabilo. Jakmile se to dozvěděla Akbarova chůva, zaštítila a ochránila dítě vlastním tělem.

Každý chtěl, aby Humajun Kamrana za pokus o zabití prince Akbara usmrtil, ale Humajun řekl: „Už jsem svému bratrovi odpustil mnohokrát. Také tentokrát mu odpustím.“

Jeho poddaní však řekli: „Ne, tentokrát musíš vyslechnout naši žádost. Jsme ti velmi věrní. Nabízíme ti náš neustálý obdiv a úctu. Je tvojí povinností nás vyslechnout.“

Císař nakonec řekl: „Dobrá, co žádáte?“

Jeho poddaní řekli: „Oslep svého bratra, aby nám už nemohl škodit.“

Mírumilovný Humajun odpověděl: „Jsem ochoten ho poslat do vyhnanství, ale nemám to srdce, abych jej oslepil.“

Jeho poddaní však císařovu nabídku nepřijali. Řekli: „Ne, když ho pošleš do vyhnanství, pomocí nějaké lsti uprchne a shromáždí armádu, aby nás napadl. Nejlépe bude ho oslepit.“

Humajun byl nakonec přinucen odložit bratrské city a přikázal Kamrana oslepit.