Ministrův chrám

Jednoho dne řekl mladý princ Salim, budoucí císař Džahangir, svému otci: „Otče, jak je možné, že jsi dovolil jednomu ze svých hinduistických ministrů, aby vztyčil chrám a utratil na něj tolik peněz? Vrcholek chrámu je dokonce poset diamanty. Proč jsi mu dovolil utratit tolik peněz na hinduistické náboženství?“

Akbar mu řekl: „Můj synu, miluji svoje náboženství. Je snad něco, co bych pro své náboženství neudělal? Stály by mně snad v cestě peníze? Kdybych chtěl postavit krásnou mešitu, zajímal bych se snad, kolik to bude stát? Ten hinduistický ministr také miluje svoje náboženství. Když chce utratit peníze na svoje náboženství, jaké mám právo mu v tom bránit?“

„Já miluji to, co je moje vlastní. Nemá on právo milovat to, co je jeho vlastní? Nemohu ho žádat, aby neutrácel tolik peněz na své náboženství, protože vím, že pro svoje náboženství bych udělal totéž.“