Výstup první

(Tansen zpívá.)

Kalpana go kapana
Tumi amar bandana
Dure tomai rakhbona
Kalpana go kalpana
Mithya mohe kandbona
Kurup prane dakbona
Khudra jaye hasbona
Kalpana go kalpana
Mrittyu dake jagbona
Atma ami marbona
Bhul pathe ar chalbona
Kalpana go kalpana

[Představivosti, ach představivosti!
Ty jsi zbožňováním mého života.
Tebe nenechám daleko.
Představivosti, ach představivosti!
Ve falešných a svazujících lžích nebudu plakat;
nepřivítám život
ohavné nečistoty.
Nebudu se usmívat a radovat
z bezcenného vítězství.
Představivosti, ach představivosti!
Na volání smrti neodpovím.
Jsem duše, nemám smrt.
Už ne více, už nikdy nebudu kráčet
po špatné cestě.
Představivosti, ach představivosti!]

AKBAR: „Tansene, ty máš tak jímavý hlas! Ještě jsem nikdy neslyšel nikoho zpívat jako tebe. Tvoje hudba mě přenáší do nejvyššího světa, kde prožívám veliké štěstí a blaženost. Tansene, dám ti cokoliv, co budeš chtít. Dostaneš ode mě cokoliv, oč požádáš.“

TANSEN: „Ach císaři, už jsi mi dal slávu, když jsi mi dovolil, abych ti zpíval. Co víc bych mohl potřebovat?“

AKBAR: „Tansene, třebaže ode mne dostáváš všechno, pokud máš nějaké zvláštní přání, řekni mi jej a já ti ho vyplním. Ať už budeš ode mne chtít v tento den cokoliv, ihned ti to dám.“

TANSEN: „Já mám všechno, co chci. Rád bych ti ale řekl jednu věc. Ty si myslíš, že já jsem nejlepší hudebník. Existuje však člověk, který je daleko lepší než já. Ten člověk mě naučil, jak zpívat. Já se mu nemohu rovnat.“

MINISTR: „Ó Akbare, ó císaři, tvůj Tansen je velice mazaný. Chce si získat falešnou skromností více tvé přízně. Nevěř mu. Myslí si, že když ti řekne o někom, kdo je lepší než on, získá více tvé náklonnosti a lásky. Tenhle Tansen je velice chytrý. Je to největší hudebník, ale je to také největší šejdíř. Nevěř mu, můj pane.“

AKBAR: „Ne, Tansene, já ti nevěřím. Ale jestli je to pravda, měl jsi mi o něm říci už dříve.“

TANSEN: „Ach císaři, ty mně nikdy neuvěříš. Kdybych ti oněm řekl už dříve, myslíš si, že by za tebou přišel? On není jako já, jeho sláva nezajímá. On by nepřišel zpívat do tvého paláce.“

AKBAR: „Musí přijít a zpívat. Přinutím ho. Já jsem císař Akbar. Každý musí uposlechnout mého rozkazu. Musí přijít a zpívat. Běž a přiveď ho.“

TANSEN: „Půjdu a přivedu ho, ale říkám ti, jestli ho přinutíš, aby pro tebe zpíval, zazpívá ti, ale nikdy to nebude jeho skutečná hudba. Je povznesen nad slávu. Straní se společnosti.“

AKBAR: „Dobrá, tak tedy já půjdu za ním do jeho domu.“

TANSEN: „Tedy, pokud půjdeš za ním do jeho domu, možná bude zpívat. On se ale straní významných lidí. Jak uvidí, že přišel císař, vůbec zpívat nebude. I kdybych ho žádal, i kdybych žadonil, bude to k ničemu, protože ty jsi významný člověk, nejvýznamnější člověk na zemi. Možná kdybys přišel se mnou jako můj sluha a já mu řekl, že bys rád slyšel jeho hudbu, pak snad mé žádosti vyhoví.“

AKBAR: „Dobře, Tansene, navštívím tvého učitele jako tvůj sluha. Chci slyšet tvého Mistra, protože ho tak vychvaluješ. A bylo by lépe, aby byl opravdu dobrý!“