Výstup druhý

(Haridasův dům. Vstupují Tansen a Akbar převlečený za Tansenova sluhu. Haridas medituje.)

  TANSEN: „Mistře, to je můj sluha. Dlouho mne prosil a žadonil, abych ho k tobě přivedl, protože chce slyšet tvoji hudbu. Dnes jsem ho přivedl.“

  AKBAR (k Haridasovi): Pane, byl bych ti velmi vděčný, kdybys mohl zazpívat. Už nějakou dobu toužím slyšet tvoji hudbu. Dnes mě můj pán Tansen přivedl k tobě. Prosím, zazpívej něco pro nás a zahraj nám na tanpuru.“

  HARIDAS: „Je mi líto. Dnes vůbec nemám na hraní nebo zpívání náladu. Nevím proč. Jinak bych tvé žádosti vyhověl. Zdá se, že jsi příjemný a bystrý. Jsem šťasten, že má Tansen tak dobrého sluhu. Vypadáš obdivuhodně a mocně. Jsem si jist, že děláš svému pánovi radost ve všech ohledech.“

  TANSEN: „Mistře, je pravda, že tento sluha mi dělá radost všemi způsoby. Jsem s ním velice spokojen a jsem na něj hrdý. K tobě jsem ho dovedl za odměnu. Zazpívej mu trochu prosím. Bude pro mě obtížné ho sem znovu přivést.“

  HARIDAS: „Tansene, když něco odmítám udělat, tak to nikdy neudělám. Dnes na to nemám náladu. Dnes je moje mysl zcela koncentrována na Boha. Ty jsi za mnou přišel, aby ses u mě učil hudbě. Naučil jsem tě mnoho věcí a když teď zpíváš, mám z toho nesmírnou radost. Přeji si, abys dnes zpíval ty mně. Já a tvůj sluha budeme poslouchat tvoji hudbu. Přenese mne do nejvyššího světa. Tvoje hudba mě bude inspirovat k tomu, abych šel hluboko dovnitř a byl se svým Vnitřním Pilotem. Teď prosím zpívej, Tansene.

(Tansen se Haridasovi ukloní a začne zpívat. Zanedlouho začne zpívat falešně.)

  HARIDAS: „Tansene, co to s tebou dnes je? Tvoje hudba je hrozná. Zpíváš jako naprostý začátečník. Ty, můj nejlepší student! Stalo se něco v tvé rodině? Jsi rozrušený?“

  TANSEN: „Ne, ne, moje rodina je v naprostém pořádku. Ale dnes jsem velice doufal, že můj sluha si bude moci poslechnout tvůj zpěv. Ty jsi moji prosbu nevyslyšel a já jsem z toho velmi smutný. Možná právě můj smutek způsobil, že je pro mě tak těžké zpívat.“

  HARIDAS: „I bez ohledu na to, jak moc jsi smutný, nedovedu pochopit, jak můžeš zpívat tak špatně.“

  TANSEN: „Mistře, mně se zdá, že zpívám dobře. Ty říkáš, že zpívám špatně, ale já mám pocit, že zpívám vše tak, jak jsem zpíval dříve, jak jsi mě tomu naučil.“

  HARIDAS: „Tansene, ty lháři! Takhle jsem tě zpívat neučil. To je úplně špatně.“

(Haridas si bere Tansenovu tampuru a začne zpívat stejnou píseň velmi oduševněle a chytlavě. Hudba pochází z jiného světa. Akbar je v hlubokém transu. Tansen poslouchá s nejhlubší vnitřní blažeností.)

(Haridas zpívá.)

Ekti katha ekti sur eki jhankar Nam dhare ke dakchhe jena amai barebar Kothai achi kothai jabo Nai jena thikena Ghumer ghore karchhi shudhu Ami becha kena Kata bhangi katai gari Katai kari asha Hiya khani dekhechhe mor Andhar sarbanasha Alor pakhi alor pakhi Abar eso phire Jyotir dhara bahan kare Namo amar shire Dak ditechho urdhe jete Jabo keman kare Bandhi je mor paran khani Ekti andhar ghare Alor pakhi alor pakhi Alor pakhi alo Prane amar rekhona ar Ektu andhar kalo

[Jedna myšlenka, jeden tón, jedno souznění –      kdo mě to volá, znovu a znovu?      Nevím kde jsem,      nevím, kam půjdu.      V hlubokém zapomnění,      sám sebe kupuji, sám sebe prodávám.      Vše bořím a vše znovu stavím.      Tolik doufám, že budu svůj, zcela svůj.      Běda, mé srdce je zastíněno   temnou a divokou nocí zkázy.   Ach Ptáku Světla, ach Ptáku Světla,     vstup ještě jednou do mého srdce,   se svými zářícími a planoucími plameny.   Voláš na mě, abych stoupal vzhůru      a létal v modři.   Jak to mám však udělat?     Mé srdce je ve vězení   v dušeném dechu malého pokoje.   Ach Ptáku Světla, ach Ptáku Světla,   Ach Ptáku Světla Nejvyššího.   V sobě se modlím, bez stopy smutku.]

  TANSEN (když Haridas skončí): „Mistře, odpusť mi. Vím, že jsem dnes zpíval zcela špatně. Poté, co jsem slyšel tvůj zpěv, chápu, jak špatně jsem zpíval. Odpusť mi, odpusť mi.“

  AKBAR (klaní se): „Vždycky jsem si myslel, že nejlépe umí zpívat můj pán, ale on byl natolik upřímný, že mi řekl, že ty zpíváš mnohem lépe. Nevěřil jsem mu. Ale teď, poté co jsem tě slyšel zpívat vím, že nepochybně zpíváš mnohem lépe. Jak sladký máš hlas! Jsem ti velice vděčný a jsem také vděčný svému pánu, že mě sem dnes přivedl.“

  HARIDAS: „Kéž ti Bůh požehná, můj synu. Kéž Bůh požehná tvému oddanému srdci. Sloužíš svému pánu, mému nejmilejšímu synovi.“

  TANSEN: „Já mám také rád svého sluhu.“

  AKBAR: „Pane, já jsem také hrdý na svého pána, Tansena.“

(Akbar a Tansen se uklánějí a odcházejí.)

Creative Commons License
Na toto dílo se vztahuje licence Creative Commons s atributy: "Uveďte autora", "Neužívejte komerčně" a "Neměňte obsah".

Sri Chinmoy, Mogulští císaři.Poprvé vydáno nakladatelstvím (knižně nevydáno) v roce 2001.

Toto je 1368th. kniha, kterou Sri Chinmoy napsal od svého příchodu na západ v roce 1964.

Poznámka:

Zveřejňujete-li na jiných stránkách zkopírovaný text, doplňte prosím následující informace o licenčních podmínkách:


Sri Chinmoy
Z knihy Mogulští císaři, dostupné pro zveřejnění podle "Creative Commons license"

Close »