Výstup třetí

(Akbarův palác.)

AKBAR: „Tansene, jak je možné, že nedokážeš tak krásně zpívat? Tvůj Mistr žije v ubohé chatrči, kdežto ty máš všechny možné výhody a možnosti. Přesto nedokážeš zpívat tak dobře, jako on. Oceňuji tvoji upřímnost, protože jsi mi řekl, že on zpívá daleko lépe než ty, ale nedovedu si to vysvětlit. Jak je to možné? Co ti brání, abys zpíval tak dobře jako on?“

TANSEN: „Ach císaři, já hraji pro tebe, pro lidské bytosti; hraji kvůli slávě, kvůli bohatství. Můj učitel hraje pro Boha, pro Pána Nejvyššího. Pro něj existuje jen Bůh. Bůh je všechno. Já chci dát radost lidem, kteří žijí ve světě lidských potěšení; on chce potěšit Absolutního Nejvyššího. Když člověk zpívá pro svět, dostane to, co chce — uznání, obdiv, lichotky. Pokud ale člověk zpívá pro Boha, pro Absolutního, dostane Boží neomezenou Milost, Jeho bezmezné Požehnání a transcendentální Blaženost. Bůh — nekonečný Soucit vstupuje do jeho hudby a v každém okamžiku zpívá nebeskou, transcendentální, pro duši jímavou hudbu — hudbu, která probouzí, živí a projevuje Univerzální Vědomí v aspirujících duších.“

AKBAR: „Tansene, ty jsi veliký hudebník, ale tvoje upřímnost je větší než tvá hudba. Tvoje vnitřní hloubka je zdaleka největší. Tvoje vnitřní moudrost je zdaleka nejlepší. S láskou se klaním tvé hudbě. S radostí se klaním tvé upřímnosti. S vděčností svého srdce se klaním tvé vnitřní moudrosti.“

Sri Chinmoy, Mogulští císaři, (knižně nevydáno), 2001