Temnota mysli

Akbar řekl svému ministrovi: „Birbale, už dlouho přemýšlím o jedné otázce. Jsem si jist, že na ni dokážeš odpovědět. Za slunečního svitu vidíme všechno jasně. Existuje něco, co nemůžeme vidět ani s pomocí slunečního jasu?“

„Ano, vaše výsosti, opravdu existuje jedna věc, kterou nelze vidět ve slunečním světle. Ani sluneční svit ji nedokáže osvítit.“

„Co je to, Birbale?“

„Vaše výsosti, je to temnota mysli.“

Komentář

Birbalova odpověď je naprosto správná. Jediná otázka, na kterou by Birbal asi nebyl schopen odpovědět je, zda existuje něco, co by nám mohlo ukázat nevědomost mysli a osvítit ji. Ale i kdyby byl schopen odpovědět na tuto otázku, přesto by ve skutečnosti nemohl lidskou mysl osvítit.

Jak osvítíme mysl? Temnou, zastřenou a nečistou mysl můžeme osvítit tak, že vyneseme na povrch naše vnitřní slunce. Vnější slunce nám může ukázat pouze pozemské předměty, ale vnitřní slunce nám může ukázat, co je to mysl, jak pracuje a co obsahuje. Vnitřní slunce můžeme vynést na povrch, když budeme kopat hluboko dovnitř. Kopeme-li hluboko v zemi, nalezneme vodu. Kopeme-li hluboko uvnitř nás samých, nalezneme naše vnitřní slunce.

Vnitřní slunce není jen jedno, je jich mnoho. Kolik jich vyneseme na povrch záleží na tom, jakým způsobem kopeme a jak hluboko kopeme. Pokud kopeme s velkou zbožností, tak jak to chce Nejvyšší, objevíme mnoho vnitřních sluncí a snadno je vyneseme na povrch.

Avšak i poté, co vyneseme naše vnitřní slunce na povrch, naše poslání nekončí. Nejprve osvítíme svoji vlastní vnější i vnitřní existenci a potom se snažíme osvítit svět kolem nás — naše přátele, příbuzné a blízké. Nakonec se pokusíme osvítit celý svět. Ale nejprve musíme kopat hluboko uvnitř nás samých, abychom se dostali k našim vnitřním sluncím.