Část V — Džahangir: (vládl 1605-1627)
Císař Džahangir trestá svého syna
Princ Salim přijal jméno Džahangir, což znamená „Uchvatitel světa“. Bylo mu třicet sedm let, když se stal císařem, a na rozdíl od svého otce a děda zdědil stabilní říši.Jednoho dne obdržel Džahangir vážnou stížnost na svého nejstaršího syna Khusraua. Stalo se, že Khusrau jel s hrdostí a potěšením na svém slonu z paláce do jistého místa v říši. Po cestě princ spatřil manželku muže z nízké kasty a velice urážlivým způsobem po ní hodil kus betelového ořechu. Když manžel zjistil, jak princ ponížil jeho ženu, šel na Džahangirův dvůr a podal tam oficiální stížnost.
Džahangir se rozzuřil a nechal vyšetřit, zda muž mluvil pravdu. Po nějaké době vyšetřování zjistil, že se věc skutečně stala. Džahangir okamžitě nařídil, aby ten muž z nízké kasty vyjel na princově slonu z paláce do místa, kam jel i princ. Na stejné místo, kde stála mužova manželka, si měla stoupnout Khusrauova žena. Muž z nízké kasty měl potom na ni hodit kus betelového ořechu.
„To bude náležité odškodnění,“ řekl císař.
Císařovo rozhodnutí si popularitu rozhodně nezískalo. Lidé se ptali: „Jak tohle mohl císař udělat? Ona je princezna a ten muž je z nízké kasty. Vůbec si nejsou rovni, tak jak mohou mít stejný trest? Kromě toho bude pro princeznu pokořující snést takovou urážku.“
Džahangir odpověděl: „Ne, můj syn se musí naučit, že takové věci nesmí dělat. Můj rozkaz je rozkaz. Musíte ho vykonat. Jinak budou potrestáni ještě přísněji.“
Nakonec muž nízké kasty vyběhl z paláce a křičel: „Nechci, aby byli poníženi a nechci, aby byli potrestáni. Odpouštím tvému synovi.“
Džahangir na to řekl: „Jelikož odpouštíš mému synovi, nemám nic, co bych k tomu řekl.“ Císař se obrátil ke svému synovi a řekl: „On ti odpustil, můj synu. To je jediný důvod, proč ti odpouštím i já.“
