Šach Džahanova žízeň

Jednou se císař Šach Džahan se svými příbuznými, přáteli a obdivovateli vypravil na expedici. Kráčel dost rychle před svým doprovodem a v jednom místě se od své skupiny oddělil. Císař krajinu neznal a naneštěstí se ztratil. Jeho přátelé a příbuzní ho hledali a hledali, ale nedokázali najít jeho stopy.

Po nějaké době dostal císař velkou žízeň. Avšak běda, poblíž nebyla žádná voda. Potom Šach Džahan spatřil jednoho starého muže, jak nese na svých zádech nádobu s vodou.

Císař mu řekl: „Příteli, umírám žízní. Mohl bys mi dát trochu vody?“

Starý muž císaře nepoznal. Odpověděl: „Dobrá, když máš žízeň, dám ti vodu.“ Nalil spoustu vody do nádoby a nabídl ji císaři. Císař začal hltavě pít.

Starý muž si dělal starosti, protože věděl, že není radno pít tak rychle. Protože na svých zádech nesl také pytel trávy, nabral z něj hrst a hodil ji do nádoby, z níž pil císař.

Šach Džahan se rozzuřil. Řekl: „Co to děláš? Proč jsi do mé vody hodil trávu? Byl jsi ke mně velmi laskavý, když jsi mi dal tu vodu. Zachránil jsi mi život. Proč mi teď bráníš, abych vypil zbytek vody?“

Starý muž začal vysvětlovat: „Můj dobrý příteli, mám pár oslů a nikdy jim nedovoluji, aby pili příliš rychle. Když jim hodím do vody trávu, pijí pomaleji a opatrněji. Když piješ moc rychle, můžeš si přivodit koliku. Jenom jsem se pokoušel dávat pozor na tvé zdraví.“

Mezitím Šach Džahanovi přátelé a obdivovatelé našli svého císaře. Z dálky viděli, jak starý muž háže císařovi do vody trávu a rozzlobili se. Rozběhli se k nim, aby ho nemilosrdně zbili.

Šach Džahan je však zastavil. Řekl: „Ne, ne, ne! Tento muž mi zachránil život. Tu trávu hodil do vody jenom kvůli starosti o moje zdraví.“

Potom se císař otočil ke starému muži a řekl: „Už se nemusíš živit chovem oslů. Máš veškerou moji vděčnost. Stanovuji tě vůdcem vesnice, protože jsi zachránil můj život.“