Pomník lásky

Tato příhoda se odehrála mnoho let po Šach Džahanově smrti. V roce 1836 se jeden anglický plukovník vypravil se svou ženou navštívit Tádž Mahál, nejkrásnější hrobku na světě. Před hlavní budovou si na trávník postavili stan. Plukovník se potom zeptal své ženy: „Řekni mi, co si myslíš o této hrobce?“

Manželka mu odpověděla: „Pokud se mě ptáš, co si o ní myslím, povím ti ve své odpovědi o architektuře, lidské dovednosti a podobně. Jestli se mě ale ptáš, co cítím, řeknu ti o svých skutečných pocitech. Ceníš si mých pocitů?“

Plukovník řekl: „Samozřejmě. Chci vědět, co cítíš a rozhodně si toho budu vážit.“

Jeho manželka pokračovala: „Dobrá. Potom ti musím říci, že jsem ochotná zítra ukončit svůj život, pokud bys pro mne postavil takový Tádž Mahál. Jsi připraven něco takového udělat? Já jsem připravena ihned se vzdát svého života, jsi však ty připraven postavit pro mne další Tádž Mahál? Chováš ke mně takovou lásku?“

Manžel oněměl. Jeho manželka však pokračovala: „Já mohu kdykoli splnit svůj slib, ale je mi jasné, že ty nejsi připraven mi dát ten svůj. Ty se ani neodvážíš slíbit, že mi postavíš druhý Tádž Mahál. Necítíš ke mně takovou lásku!“

Ubohý manžel se jen tiše díval na svoji ženu.