Část VII — Aurangzeb: (vládl 1658-1707)

Sulejmanova vůle

Aurangzeb byl díky své ctižádosti obsadit trůn ke svým třem bratrům neobyčejně krutý. Svého bratra Šudžu zahnal až do barmských džunglí, kde Šudža zmizel. Poté Aurangzeb popravil svého mladšího bratra Murada. Nakonec upřel svoji pozornost na svého staršího bratra, Dara Šikocha. Dar Šikoch byl zajat a než ho sťali, vláčeli ho ulicemi Dillí. Občané Dillí byli smrtí svého milovaného korunního prince zdrceni žalem.

Syn Dara Šikocha, Sulejman, hledal azyl v Šrínagaru, ale král Šrínagaru jej uvěznil a poslal Aurangzebovi, který se mezitím prohlásil za císaře, místo toho, aby mu poskytl útočiště. Aurangzebovo jméno znamená „Ozdoba trůnu“.

Aurangzeb pocítil záchvěv smutku, když před něj předvedli Sulejmana, protože jeho synovec se nacházel ve velmi žalostném stavu. Zeptal se ho, co by chtěl. Ujistil svého synovce, že pokud bude chtít odejít, nezabije ho. Ale Sulejman řekl: „Jestli chceš naplnit moji jedinou touhu, potom mě okamžitě zabij. Zabil jsi mého milovaného otce. Já už teď nechci zůstat na zemi.“

Aurangzeb řekl: „O čem to mluvíš? Já tě nezabiji. Dovolím ti, abys šel svou cestou.“

Sulejman řekl: „Strýče, nepotřebuji od tebe žádnou laskavost. Chci jen jednu věc — zabij mě teď a tady.“

Tak vypadala Sulejmanova jednota s jeho otcem. Bohužel, v Aurangzebovi se probudila jeho nelítostná povaha a Aurangzeb dal svého synovce uvěznit. Sulejmanovi podávali každý den silnou dávku opia a jeho tělesný stav upadal. Nakonec ho uškrtili vězeňští dozorci.