Šivadži a Aurangzeb

Proti Mogulům bojoval jeden velký indický král. Byl to po všech stránkách mimořádný hrdina a všichni Indové bez výjimky si ho vážili, obdivovali ho a zbožňovali. Jmenoval se Šivadži. Chtěl získat svobodu pro svoji zemi, zejména pro tu část, kde se narodil, pro Maharaštru.

V roce 1666 dostal Šivadži od císaře Aurangzeba pozvání na královský dvůr v Agře. Třebaže Šivadži věděl, že Aurangzeb je schopen zrady, přijal pozvání, protože nechtěl, aby to vypadalo, že se císaře bojí. Šivadži se svým nejstarším synem Šambudžim a malou skupinou vojáků dorazili do Agry dvanáctého května, shodou okolností na císařovy padesáté narozeniny.

Když Šivadži vstoupil do audienční haly a předložil císaři své dary, Aurangzeb nepronesl jediné slovo. Místo toho odvedli Šivadžiho na podřadné místo na konci haly. V té chvíli bylo zřejmé, že velký hrdina Marathy upadl do pasti. On a jeho syn se stali císařovými vězni.

Šivadži a jeho syn byli uvězněni v hlavním městě Mogulů několik měsíců. Šivadži však nepropadl beznaději a začal spřádat plány na útěk. Jednoho večera se Šivadži a Šambudži skryli ve dvou velkých koších na ovoce. Šivadžimu se podařilo zajistit, aby byly oba koše odneseny z paláce na opuštěné místo za městem. Šivadži i Šambudži potom počkali, až nosiči odejdou a opustili koše. Potřeli si těla popelem a v přestrojení za žebravé mnichy dorazili do svého království.