Aurangzeb žádá sklenici vody

Jednou Aurangzeb požádal pozdě v noci jednoho ze svých osobních sluhů, aby mu přinesl sklenici vody. Chtěl se něčeho napít a také si chtěl omýt obličej, nos a uši, než začne se svým zvláštním půlnočním uctíváním. Sluha v polospánku vyběhl z pokoje, aby s velkým spěchem donesl vodu. Když se vracel, nešťastnou náhodou upadl na císaře a téměř jej kopnul. Jak si uvědomil, co provedl, okamžitě před císaře poklekl a prosil za odpuštění.

Císař řekl: „Odpustit? Proč bych ti měl odpouštět? Byla to jen hloupá nehoda. Hodlám Alláha požádat, aby mě dal více vnitřního bohatství, o co jsi tedy méně než já? Čím se lišíme? Oba jsme žebráci.“