Konec říše
Poslední léta císaře Aurangzeba byla osamělá a samotářská. U svého nejstaršího syna Azama naříkal: „Nebyl jsem ochráncem a strážcem říše. Nadarmo byly proplýtvány drahocenné lidské životy.“Jak se k Aurangzebovi blížila smrt, napsal svému nejmladšímu synovi Kamu Bakhšovi:
„Za každé mučení, které jsem nařídil, za každý hřích, který jsem spáchal, za všechnu špatnost, kterou jsem udělal, ponesu následky. Je podivné, že na svět jsem přišel bez ničeho a teď odejdu s touto obrovskou karavanou hříchu! … Kamkoli se podívám, vidím jenom Alláha … strašně jsem zhřešil a nevím, jaký trest mě očekává …“
Aurangzeb zemřel v roce 1707 v téměř devadesáti letech. Dynastie pokračovala dál prostřednictvím jeho dědiců, ti však byli příliš slabí, než aby si udrželi moc nad kdysi slavnou mogulskou říší.
Sri Chinmoy, Mogulští císaři, (knižně nevydáno), 2001
