10. února

Člověk říká Bohu: „Ó Bože, stvořil jsi svět.
Ale svět se může každou chvíli zhroutit.
Takže já chci svět spasit.
Ty jsi Stvořitel a já jsem Spasitel.“
Bůh říká: „Skvělé, mé dítě, to je prostě skvělé.
Ty spasíš svět.“
Hle, svět v mžiku pohltí člověka a jeho pošetilou pýchu.
Ubohý Bůh teď musí spasit samozvaného Spasitele.
Svět říká Bohu: „Otče ty jsi můj Stvořitel, ty jsi můj Ochránce, ty jsi můj Přeměňovatel.
Nepotřebuji žádnou lidskou pomoc.
A také, modlím se, ani na mě neuvaluj žádnou lidskou pomoc.“
Bůh s úsměvem říká: „Není nic takového jako lidská pomoc.
Je to pouze nejtemnější marnost lidské hlouposti.