Kde je Bůh?

Kde je hranice krásy?

Ó, Všekráso, kde jsi?

Jsi-li všude, proč Tě mé oči nedokáží spatřit?

Proč není mé nitro zaplaveno a rozechvěno Tvým sladkým a nebeským Úsměvem?

Kde jsi, můj Pane, kde?

Podstupuji veliké bolesti a nenechávám kámen na kameni, abych nalezl tu nejobyčejnější věc, ztratí-li se. Avšak běda, Ty jsi ode mne po tisíciletí odloučen. K mému nesmírnému překvapení necítím uvnitř sebe žádnou bolest, abych Tě spatřil.

Proč je to tak?

Bez konce je můj zármutek, ne proto, že naše jednota je rozdělena, ale protože jsem pro Tebe neplakal se sněhobílým srdcem ani po letmou vteřinu. Můj Pane, tvář Pravdy je konečně odhalena.

Jsi všude, když říkám

„Ano“.

Nejsi nikde, když říkám

„Ne“.