Jaké jsou stupně meditace?

Začínáme koncentrací. Když se koncentrujeme, soustředíme veškerou svou pozornost na konkrétní objekt a s tímto objektem se staneme zcela jedním. Když je naše koncentrace velmi hluboká, nemůžeme mít žádnou myšlenku, ani zlomek myšlenky. My a předmět naší koncentrace jsme jedním.

Koncentrace je dynamická vůle mysli, která v nás působí pro přijetí světla a zamítnutí temnoty. Také uvnitř nás probouzí úrovně vědomí, které tvrdě spí. Co koncentrace dokáže udělat v našem životě aspirace, je nepředstavitelné. Dokáže snadno oddělit Nebe od pekla, takže zatímco jsme zde na zemi, můžeme žít v neustálé blaženosti Nebe, a ne v neustálých starostech, úzkostech a mukách pekla. Pokud se dokážeme dobře koncentrovat, budeme schopni udělat rychlý pokrok. Dokážeme-li soustředit veškerou svou pozornost na konkrétní předmět, pokud do něj můžeme pomocí naší mysli vstoupit, budeme schopni objevit a odhalit skrytou, konečnou Pravdu uvnitř něj. Nyní jsme oběťmi neosvícených, temných, destruktivních a zhoubných myšlenek, ale přijde den, kdy silou své koncentrace budeme cítit, že se nás vyrušující myšlenky bojí. V koncentraci pracujeme na okamžitém výsledku, ale meditaci v takovém případě úspěch nezajímá. Meditace chce pouze vstoupit do Rozlehlosti a plavat v rozlehlém moři Míru, Světla a Blaženosti. Když meditujeme, musíme cítit, že vstupujeme do něčeho obrovského a nekonečného: do obrovského oceánu nebo nekonečné modré oblohy. Snažíme se ponořit do něčeho neomezeného a nezměřitelného. Všude kolem nás je nekonečná modrá obloha, kde vládne Mír. Nejprve to musíme cítit, a pak se musíme plně spojit se samotnou Rozlehlostí. Když se koncentrujeme, můžeme do určité míry využít svou mentální vůli. Ale při meditaci používáme svou psychickou vůli, vůli duše. Při meditaci musíme jít daleko za hranice mysli, protože mentální schopnosti jsou velmi omezené. Když jsme ve své nejvyšší, nejhlubší meditaci, musíme zastavit fungování mysli.

Koncentrace je jako šíp, který zasáhne cíl. Když se koncentrujeme, zaměřujeme se na něco dynamického. Ale meditace je klidná, božská, oduševnělá a povznášející. Když meditujeme, zklidňujeme, ztišujeme a upokojujeme mysl, aby neměla žádné myšlenky. Tehdy si těchto přicházejících myšlenek musíme být plně vědomi a nedovolit jim, aby do naší mysli vstoupily. Mysl je prázdná a klidná, a nemá ani dobré ani špatné myšlenky; vůbec žádné. Celá naše existence se stává prázdnou nádobou. Když je tato nádoba zcela prázdná, celou svou vnitřní bytostí budeme vzývat nekonečný Mír, Světlo a Blaženost, a ty tak vstoupí do nádoby a naplní ji. To je meditace.

Pak přichází kontemplace, což je poslední fáze před tím, než realizujeme Boha. S kontemplací vstupujeme do samádhi a transcendentálního Vědomí. Kontemplace je pro začátečníky v duchovním životě něčím nesmírně obtížným, ale nakonec se začátečník stane pokročilým a také se naučí, jak kontemplovat, protože bez kontemplace člověk nemůže nikdy realizovat to Nejvyšší. V kontemplaci jsme zároveň ve své nejhlubší koncentraci a nejvyšší meditaci. Ztrácíme svou takzvanou vnější existenci, existenci, která nás spoutává. Tehdy není žádná mysl; je to jako by fyzická mysl neexistovala. V kontemplaci se stáváme zcela jedním s Boží univerzální Vůlí, transcendentální Vůlí, která hraje roli jak toho, kdo koná, tak i roli samotného činu. Když jsme v kontemplaci, stávají se ten, kdo koná a čin zcela jedním. Poznávající, poznání a poznané se stávají jedním.

Během kontemplace splyneme s vnitřním proudem; všechno se stane jediným proudem vědomí. Od chodidel našich nohou až po korunu naší hlavy plyne vědomí. Cítíme proud vědomí v celém svém těle a cítíme, že nejsme ničím jiným než samotným vědomím. Stáváme se nedílnou součástí nekonečného Vědomí, věčného Vědomí, nesmrtelného Vědomí. Na nejvyšší úrovni kontemplace se stáváme zcela jedním s Nekonečností, Věčností a Nesmrtelností.

Existují dva typy vědomí. Jedním je vědomí připoutané k zemi, druhým je neomezené, nekonečné Vědomí. Když jsme omezení, sjednocujeme se s pozemským vědomím. Zde vidíme „já“ a „moje“. Ale neomezené Vědomí, které proudí uvnitř naší bytosti, je jedním s Nekonečnem, Věčností a Nesmrtelností. Když kontemplujeme, cítíme, že máme co do činění s Nekonečnem ne kolem nás, ale uvnitř nás.

Můžete říci: „Moje tělo je vysoké jen pět stop a osm palců, tak jak v mém nitru může sídlit Nekonečno? Jak mohu sdílet Věčnost a Nesmrtelnost? To je absurdní.“ Ale ne, musíte cítit, že nejste tělo; jste duše. Naše indická písma říkají, že duše není ani zrozená, ani neumírá, nemá ani začátek, ani konec. Je něčím, co se neustále pohybuje — pohybuje se, plyne, projevuje nekonečnou Pravdu. V kontemplaci jsme zcela ztotožněni se svou duší, vystupujeme nejvýše a roztahujeme svá křídla. Z konečného vstupujeme do Nekonečna; vstupujeme do světa Míru, Světla a Blaženosti, kde existuje přímá jednota s Nekonečností, Věčností a Nesmrtelností.

Nekonečnost. Zdá se, že toto slovo pochází z vaší představivosti. Co je to Nekonečnost? Pokuste se cítit, že to je něco, co vás osvobozuje od nevědomosti. Nyní si hovíme v potěšení nevědomosti, ale Nekonečnost je něco, co nás ze sítě této nevědomosti vyprošťuje.

Věčnost. Co je to? Máme dva životy — obyčejný lidský život, ve kterém zůstáváme na zemi padesát, šedesát nebo sedmdesát let, a věčný Život. Věčný Život existoval před naším narozením; existuje během tohoto krátkého období našeho života; prochází temným tunelem smrti. Pak znovu vstupuje do svého vlastního Zdroje. Když myslíte na Věčnost, cíťte, že je to něco, co všemu předchází a zároveň bude po všem následovat.

Nesmrtelnost. Na zemi nic nezůstává navždy. Dnes je někdo samou krásou; zítra tato krása vybledne do bezvýznamnosti. Dnes je ve světě někdo důležitou osobností; zítra je jeho důležitost zapomenuta. Bez ohledu na to, jak jsme skvělí nebo jak vznešení jsme, čelisti smrti nás dříve či později pohltí. Co můžeme udělat? Musíme cítit Nesmrtelnost Vědomí. Když se konečné vědomí spojí s Nekonečnem, stane se nesmrtelným. Když se konečné vědomí stane nesmrtelným, pak se zde na zemi může uskutečnit Boží božská Hra a Bůh může být skutečně naplněn.

Když budete kontemplovat, pocítíte, že máte co do činění se třemi vznešenými, významnými pravdami: Nekonečností, Věčností a Nesmrtelností. Při kontemplaci vaše tělo, vitálno, mysl a srdce nejednají odděleně. Stali se úplně jedním. Jsou zcela jednotní a jako poslušné děti poslouchají příkazy duše. Jakmile naslouchají duši, vy se stáváte duší samotnou, a to je ta nejopravdovější kontemplace.