Jsi si vědom mých myšlenek, když na tebe myslím?

Sri Chinmoy: Když jíš brambory s rajčaty a napadne tě, jak je Guru milý, nebo že má Guru sladký úsměv, tato myšlenka nepřiletí, aby mě udeřila. Když ale na mě myslíš upřímně a oddaně, takové myšlenky ihned přijdou k příbytku mé duše. Je-li to nanejvýš naléhavá myšlenka, moje duše mi dá ihned zprávu. Jestliže se chystáš k nějakému velkému rozhodnutí a odehrává se něco mimořádně důležitého, jestliže se mění tvoje povaha, nebo jestliže aspiruješ plamenem velkým jako pohoří, takové myšlenky okamžitě přijdou a zaklepou na dveře mého srdce. Moje duše přijde a řekne o tom mé fyzické bytosti a já ihned odpovím.

Když v noci medituji, dostávám od svých nejdražších žáků všechny důležité zprávy. Ve vnějším světě možná nic nepovím, protože mi Nejvyšší řekl, abych se s tím na vnější úrovni nesvěřoval, ale když se děje něco špatného, budu o tom vědět. Mé vnitřní bytosti jsou mými posly. Jdou a podávají mi o všem zprávy. Občas dostanu smutnou zprávu o nečistotě ve vitálnu, občas zase dobrou zprávu o aspiraci duše. Moje vnitřní bytosti cestují a podávají mi přesné zprávy. Někdy roním slzy radosti, někdy roním slzy hořkosti.

Musíme vědět, kde se ve skutečnosti nacházíme. Ti, kteří mě přijali za svého Gurua, za svého duchovního Mistra, se mnou navázali vnitřní spojení. V některých případech je toto spojení velmi pevné, v jiných případech je volné. Jestliže je mi nějaký žák mimořádně blízký a je mi oddán celým svým srdcem, jestliže oduševněle naslouchá mým vnitřním i vnějším žádostem, určitě se mnou má blízké vnitřní spojení. Jestliže takovému žákovi Mistr řekne, aby skočil z Empire State Building, ihned to udělá. Vůbec nezaváhá. To ovšem neznamená, že jej Mistr požádá, aby skákal z Empire State Building. Ne! Ale jeho vnitřní láska, jeho vnitřní jednota mu dá pocítit, že jeho Mistr je naprosto a bezvýhradně pro něj. Když takový žák potřebuje moji pomoc, nezáleží na tom, co dělám, a dokonce i když jsem ve své nejvyšší meditaci, musím mu jít na pomoc. Ostatním tímto způsobem pomoci nemohu.

Pokud bych chtěl vědět něco o svých ostatních žácích, mohl bych to ihned zjistit. Tímto způsobem však nebudu zasahovat. Když jsem byl ještě v Indii, udělal jsem to mnohokrát, ale cítím, že jsem tím pro tyto lidi ve skutečnosti vytvořil více problémů. Oni si potom ani netroufli na nic pomyslet. Bylo to pro ně trápení, protože věděli, že bych o tom mohl mluvit. Dělal jsem to z lásky k těm lidem, ale přesto to bylo pro ně trápení.

A tak vždy říkám: „Mějte potěšení, ale ne do té míry, abyste se cítili naprosto ztraceni.“ Žákům říkám: „Stojíte-li přede mnou, pokuste se setrvat ve svém nejvyšším vědomí. Když jste mimo moji bezprostřední auru, pokuste se zůstat ve svém nejčistším vědomí.“ Přeji si ale říci všem svým upřímným žákům, aby nikdy nedělali to, co nemohou dělat přímo v mé přítomnosti. Jestliže chcete být mými nejdražšími žáky, nedělejte nic, co byste nemohli dělat v mé přítomnosti. Neříkejte nic, co nemůžete říci mně. Jestliže máte takový druh živoucího spojení a živoucí jednoty se mnou, nezáleží na tom, zda jsem zde, nebo v Indii, nebo v Japonsku, jste pod ochranou Nejvyššího ve mně.

Modlím se k vám všem, abyste se vždy pokoušeli cítit Nejvyššího ve svém srdci. Musíme se vždy chovat i myslet tak, že Nejvyšší není jen uvnitř nás, ale také vně nás, kolem nás, že si je nás stále vědom. Jinak v okamžiku, kdy odejdete z této meditační místnosti, půjdete do kavárny nebo někam jinam, a promrháte všechnu svoji duchovní pravdu a všechna svá duchovní dosažení. Mnohokrát jsem viděl, že jste po odchodu z meditační místnosti vyhodili všechno své duchovní bohatství na ulici.