Rozhovor Sri Chinmoye se svými žáky

MJWW 10-12. Následují výňatky z přátelského rozhovoru mezi Sri Chinmoyem a jeho studenty dne 20. února 2000 o jeho vzepření 1000 liber oběma rukama.

Guru, lidé, kteří tě neznají, se diví, proč děláš tento druh zvedání, který nepatří do tradiční vzpěračské kategorie. Zkoumají tvou vzpěračskou techniku.

Sri Chinmoy: Když něco vymyslíte, vždy budou existovat lidé, kteří vás budou kritizovat. Boží stvoření je plné kritiků, ale vzdal se kvůli nim Bůh svého stvoření? Na druhou stranu existuje mnoho lidí, kteří Boha milují a modlí se k Němu, protože je dobrý. Řekněme, že pro nás je měsíc velmi krásný. Milujeme čistotu měsíce. Ale přijde vědec s dalekohledem a poukáže na jeho tmavé skvrny. Budeme ho poslouchat a budeme z měsíce roztrpčení, nebo se budeme řídit svým vlastním srdcem a dál získávat z měsíce radost a inspiraci?

Mou filozofií je zapomenout na kritiky. Vždy budou existovat. Je někdo, kdo nekritizuje? Na druhou stranu je ve vzpírání a kulturistice mnoho světově známých postav, které mě povzbuzují a uznávají.

Proč bychom měli vždy zůstávat u stejných zdvihů? Jestliže budeme mít jen přímý zdvih a další běžné zdvihy, nebude tu nic nového, žádný nápad. Měla by existovat jen jedna hra? Ne, byly objeveny stovky her. Budeme potom hrát jen fotbal, volejbal a basketbal? Mělo by být více her. Budeme pěstovat v zahradě jen čtyři druhy květin? Když se objeví nový druh květiny, nebudeme plakat: „Ó, toto není květina, protože léta a léta rostou v naší zahradě jen čtyři květiny.“

Bohužel, když někdo něco vymyslí, často to není přijato. Jednou přijde den, kdy lidé zapomenou kritizovat. Jak Newton a Einstein zprvu trpěli! Poté je každý přijal. Zpočátku budou nové věci vždy podezřelé. Nebudou ceněny a uctívány. Ale díky této nové věci jdou lidé vpřed.

Mé vzpírání je rovněž vynález. Když něco vymyslíte, lidé to kritizují, protože se to neužívá padesát let. Říkají: „Jedině způsoby našich dědů jsou správné.“ Stará teorie je, že cokoliv objevili naši dědové, je skutečné. Uděláme-li něco nového, nemůže to být skutečné. Jestliže se podepíšeme pod tuto hloupou teorii, nebude v oblasti sportu nebo kdekoliv jinde nic nového.

Jestliže ostatní říkají, že můj způsob zvedání je něco velmi jednoduchého, ať to zkusí. Když kanadský boxer Donny Lalonde viděl mé vzpírání, plakal. Je to silný boxer, ale věděl, že toto udělat nedokáže. A tak by si lidé, kteří mají tendence kritizovat můj způsob vzpírání, měli stoupnout pod tisíc liber a zvednout je.

Vzpomínám si na příběh devadesátileté indické vdovy. Když slyšela, že Hillary a Tensing vylezli na Mount Everest, řekla: „Mohla jsem tam vylézt také, kdybych trénovala!“ Já říkám: Kdo ji žádal, aby netrénovala?

Kdo dokáže umlčet ústa kritiků? Vždy používají slovo ,kdyby‘, kdyby byli bývali. . . kdyby byli bývali trénovali. . . Kdo je proboha žádal, aby to nedělali?

Vždycky budou existovat kritici, my ale musíme jít svou vlastní cestou. Al Oerter, čtyřnásobný zlatý olympijský medailista v hodu diskem, velmi pěkně řekl, že jsem novým průkopníkem. Od začátku své vzpěračské kariéry jsem zkoušel nové věci. Proč bych měl stále pokračovat ve starým systémem, jako by to byl jediný způsob? Cítím, že lidé, kteří přišli, aby zlomili tradiční bariéry, jsou skuteční hrdinové. Mohou přispět v jakékoli oblasti života.

Například zpočátku existovaly jen rýmované básně. Pak přišli někteří nesmrtelní básníci, kteří psali epiku pětistopým jambickým blankversem. Jak je kritizovali! Ale proč by měla epika následovat formu sonetu nebo jiných rýmovaných básní? Je to úplně odlišný styl. Kdyby se tito kritikové pokusili napsat epickou báseň, trvalo by jim to dvacet inkarnací!

Je pravda, že nové věci budou kritizovány. Ale měli bychom dovolit, aby byly naše nové věci zmařeny žárlivostí ostatních? Pokud má někdo pocit, že věc, která je nová, je tak nesmyslná, měl by to dokázat tím, že se bude snažit dělat stejnou věc. Když jsem jednou zvedal lidi v Seattlu, jeden kulturista předváděl své obrovské svaly. A co se pak stalo? Když jsem ho zvedl nad hlavu, sešel dolů, sundal si tričko a řekl mi: „Nedokázal bych to.“ Ze dvou tisíc lidí, které jsem zvedl, přišel snad někdo a řekl: „Teď zvednu já vás, Sri Chinmoyi“? Byli tam lidé, kteří byli mnohem, mnohem silnější než já. Ani jeden jediný člověk neřekl: „Teď vystupte nahoru vy. Já vás zdvihnu.“ Zde je důkaz. Ani jeden jediný člověk ze dvou tisíc lidí, které jsem zvedl, mě nevyzval. V tu dobu jsem vážil 150 nebo 160 liber. Zvedl jsem mnoho lidí, kteří měli přes 250 liber, a někteří měli dokonce přes 300 liber. Ale nikdo, i jen z čiré náklonnosti, se nenabídnul, že by udělal totéž.

Jednou jsem šel v Německu do posilovny. Posnídal jsem a oblékl jsem si svůj indický oděv. Neměl jsem na sobě vzpěračský pás. Chtěl jsem vyzkoušet jeden přístroj na lýtkové svaly. Bylo tam hodně kulturistů a vzpěračů, zvědavě mě pozorovali a smáli se mému oděvu. Když jsem potom na tom přístroji jednou nohou zvedl 800 liber, všichni odešli. Mohli si z toho udělat legraci a říci, že to nebyl obvyklý zdvih. Mohli to zkusit. Ale ani jeden to nezkusil, a to byli dvakrát větší než já. V posilovně nebylo víc než 800 liber. Jinak jsem chtěl zvedat víc. Kdo může zapomenout na tuto příhodu?

Svět je pro nové věci, ne pro staré. Musíme tvořit nové, nové věci. Jedině pak může svět dělat pokrok. Jestliže tomu tak nebude, budeme mít pocit, že není nic nového pod sluncem. Musíme tvořit nové věci, abychom měli stále radost. Když nejsou nové věci, jak můžeme mít nadšení? A když není nadšení, děláme nějaký pokrok?

Je tolik hudebníků, kteří bourají staré systémy. Několik let je kritizují. Potom se stávají nesmrtelnými, protože objevili novou cestu.

V mém případě rovněž objevuji nové cesty. Ve světě mé hudby mě lidé kritizovali. Teď lidé v hledišti získávají takovou radost. Říkají, že vytvářím ojedinělé vibrace nebo sílu. I ve světě mého umění mě lidé zpočátku kritizovali. Nyní mě svět umění přijímá. Jestliže nepřestáváte a nepřestáváte a pracujete bez ohledu na kritiku, pak se něčím stanete. Kdybychom měli být závislí na kriticích a měli hodnotit jejich názor, nebudou na tomto světě existovat nové věci. Všechno bude staré, staré, staré.