Rozhovor v rádiu CNN

MJWW 8. 24. listopadu 1999 měl Sri Chinmoy rozhovor v rádiu CNN.

Redaktor: Sri Chinmoyi, můžete nám říci, co se snažíte vyjádřit svým životem?

Sri Chinmoy: Jsem hledající. Denně se modlím k Bohu a medituji na Boha. Ze života své modlitby a ze života své meditace získávám inspiraci. Tuto inspiraci se svým velmi pokorným způsobem snažím nabízet lidstvu.

Redaktor: Jak se tato filozofie vztahuje ke vzpírání?

Sri Chinmoy: Cítím, že fyzické a duchovní musí kráčet společně, nemohou být odděleny. Když se modlíme a meditujeme, získáváme energii navíc, kterou můžeme nazvat silou. Tato síla může být využita k dobrým účelům. Jestliže mohu kohokoliv na tomto světě inspirovat, pak cítím, že můj život má smysl. Svým vzpíráním nabízím svou fyzickou sílu k tomu, abych inspiroval lidi.

Někteří lidé cítí, že fyzické je fyzické a duchovní je duchovní, jsou jako severní a jižní pól. Já mám pocit, že to tak vůbec není. Pro mě jsou jako oltář a chrám. Když se modlíme k Bohu, potřebujeme obojí, chrám i oltář. Chrámem je naše tělo a oltářem je naše duše. Fyzické schopnosti tak musí jít společně s duchovními schopnostmi.

Když zvedám těžké, těžké váhy — slony a podobně — snažím se inspirovat své spoluobčany. Oni se také mohou snažit podobným způsobem inspirovat ostatní, a nemusí to být zrovna vzpírání. Mohou psát neobyčejné básně, skládat písně nebo dělat něco jiného v jakékoliv oblasti života. Tato inspirace tak není omezena jen na vzpírání.

Redaktor: Zdá se mi, že děláte věci, které se vymykají normálním věkovým hranicím.

Sri Chinmoy: Ano, máte naprostou pravdu! Věk přestane vzdorovat. Zde neexistuje věková hranice. Když se modlíme a meditujeme, jdeme daleko za pole působnosti mysli, fyzické mysli, která zpochybňuje naše schopnosti. Když se modlíme a meditujeme, ztotožňujeme se s něčím rozsáhlým a nekonečným. Proto neexistuje věková hranice, ale musíme jít daleko za pole působnosti fyzické mysli, která nás svazuje a v každém okamžiku odrazuje. Říká: „Nemůžeš dělat toto, nemůžeš dělat tamto, je to pro tebe nemožné.“ Ale když se modlíme a meditujeme, když žijeme v srdci, neexistuje nic takového jako něco nemožného.

Redaktor: Jak jste začal se vzpíráním?

Sri Chinmoy: Jak jsem řekl, jsem člověk modlitby. Dostal jsem vnitřní poselství, abych vstoupil do světa vzpírání. Vzpírání nebylo mojí silnou stránkou. Narodil jsem se jako básník a zpěvák. Potom zde na Západě, v Americe, jsem se pustil do hraní na hudební nástroje, skládání písní a tak dál.

Když se modlím a medituji, získávám zevnitř poselství. Používám termín ,Vnitřní kormidelník‘. Můj Vnitřní kormidelník mi nařídil, abych začal vzpírat. V mládí jsem byl — podle našich ubohých indických měřítek — dobrý atlet. Nikdy jsem nepoužíval činky. Myslel jsem, že pokud máte svaly, nemůžete být dobrým atletem. Ale teď se má teorie změnila. Vidím, že světoví šampióni mají skvělé svaly. Nyní mi můj Vnitřní kormidelník nařídil, abych Mu sloužil skrze vzpírání, v němž mohou být pozvednuty bariéry mysli.

Redaktor: I hudbu skládáte a další věci děláte proto, že dostáváte vnitřní příkaz?

Sri Chinmoy: Ano, ze stejného důvodu. Kdykoliv jsem požádán, píšu básně nebo skládám písně, maluji a podobně. Všechno, co dělám, dělám na rozkaz svého Vnitřního kormidelníka.

Redaktor: Dáváte přednost některé činnosti?

Sri Chinmoy: Ne, záleží jen na mé vnitřní bytosti, jakým způsobem mě přinutí sloužit lidstvu. Nebudu tvrdit, že díky vzpírání jsem schopen namalovat více kreseb, ne. Dělám to jen proto, že jsem žádán, abych to dělal. Někdo mi to nařizuje a já Ho věrně poslouchám. Nemám představu, zda je to způsob, jak se mohu dotknout více lidí.

Redaktor: Jste vy osobně spokojen, když je někdo inspirován vaším příkladem?

Sri Chinmoy: Ano, rozhodně. Když posloužím i jen jedinému člověku, dokáže-li někdo přijmout mou inspiraci, cítím se neobyčejně spokojen. Jestliže posloužím i jen jedinému člověku, cítím, že je to obrovská pomoc ve zvyšování úrovně lidstva. Cokoliv dělám na poli sportu nebo atletiky — na mnoha, mnoha místech pořádáme naše běžecké závody na dlouhé vzdálenosti — vše je pro inspiraci. Cokoliv, co dělá naše organizace, má jediný záměr: každý by měl být inspirován. Tak jako my se pokoušíme inspirovat ostatní, i oni mají právo inspirovat nás.