Čtyři šaškovy otázky

Jednoho dne si tento učenec vzal zlatý náhrdelník a zašel do paláce jiného krále. „Kdokoliv mě v moudrosti porazí,“ řekl: „dostane tento náhrdelník. Vyzývám každého!“

Všichni učenci v království už o tomto učenci slyšeli a obávali se, že by prohráli. A tak výzvu nechtěli přijmout. Král z toho byl velice smutný.

Nakonec dvorní šašek pravil: „Přijímám tvoji výzvu.“

Král už téměř před učencem kapituloval, ale pomyslel si, že by mohlo být zábavné vidět šaška, jak soutěží. Myslel si, že jen žertuje a že nedokáže náhrdelník vyhrát.

Dvorní šašek učenci řekl: „Dám ti čtyři otázky. Jestliže odpovíš na kteroukoliv mou otázku správně, potom prohraješ, ale pokud budou všechny tvé odpovědi nesprávné, potom přijmu porážku a král ti dá, co budeš chtít.“

Potom dvorní šašek položil svou první otázku: „Odkud jsi přišel?“

Učenec odpověděl: „Žiji zde.“ Bylo to nesprávně, protože přišel z jiného království. Tím, že odpověděl nesprávně, obstál v první zkoušce.

Druhá šaškova otázka byla: „Jak dlouho jsi zde?“

„Tři roky,“ řekl učenec, což bylo také nesprávně. Šašek ho stále nebyl schopen obelstít.

Potřetí se šašek zeptal: „Náš král je dobrý, laskavý a vznešený. Souhlasíš?“

Učenec řekl: „Tvůj král? Co říkáš, je naprostá lež. Tvůj král je nebožský a velmi nelaskavý.“ A tak učenec znovu ve zkoušce obstál.

„Zdá se, že tě nemohu porazit,“ řekl šašek. „Na kolik otázek jsem se tě už zeptal?“

„Položil jsi mi už tři otázky,“ odpověděl učenec. „Máš ještě jednu. Pokud na ni odpovím nesprávně, prohraješ.“

Dvorní šašek vykřikl: „Vida! Učenec prohrál. Zodpověděl moji otázku správně.“

Učenec tedy dal svůj náhrdelník dvornímu šaškovi a ten ho okamžitě dal svému králi. Učencova pýcha byla zcela zničena. „Už nikdy nepřijdu do vašeho království, abych někoho vyzýval,“ řekl.

Všichni učenci byli chytrostí dvorního šaška překvapení. Věděli, že by slavného učence nedokázali porazit. Šašek řekl: „Vidíte, když velcí učenci nedávají pozor, prohrají. Kdyby byl býval pozorný, mohl se zachránit.“